Poetické záblesky

V dálce čeká past.

23. října 2011 v 20:40 | Sense
Jen proud myšlenek podpořený roky únavy a čekání. Nebo možná ani to ne.

Patří jí ten cihlový lesk v očích.
Velká ryba bez zubů
číhá ve své sluji
z potrhaných křídel
Snů.

Kreslená postavička
odložila oranžový svetr.
Přišel čas prvních vrásek
- v očích.
Vlčice se zuby.
Musí splatit daň
Velké rybě bez zubů.

V dálce čeká past.

Dost bylo mlčení přichází křik

12. října 2011 v 15:22 | Sense
Dva poétové strnule očekávají
příchod duhy.
Nastaví světlo,
déšť, stonky kapradí.
Hadici zahradní,
teplo a tuhy.

Nadpis: není

9. října 2011 v 21:08 | Sense
- Řekni mi jiný slovo,
jakým
pojmenuješ chlad.

Skleněnky

13. září 2011 v 20:03 | Sense
Zase, je to staré několik (pět, deset, patnáct?) dní. Nepamatuji si, že bych to psala. A je to tu asi jen z lítosti, že nemám čas a nejsem schopná psát. Mám pocit, že na dva týdny jsem nevypotila ani čárku (kromě brutální básničky do školy) a chybí mi to. Vůbec je něco jinak. Ty pitomý začátky.


(Víš, stejně jsem nejvíc sám,
když tě tu mám.)

Dvě polámaný skleněnky
- dvě oči jedný panenky.
Bojím se, co že jsme ztratili,
ve hře na děti.
Co že se rozpilo
v očích dvou labutí
(v zčernalých perutích).
Následky?
Bolest.

(Šli jsme dopředu.
A dívali se vzad.)

Odpuštění

29. srpna 2011 v 23:13 | Sense
Massive Attack - Teardrop
a za okny ty nevlídné, chladné a temně krásné deště.

Svý oči asi nevezmu

19. srpna 2011 v 19:28 | Sense
První bod - našla jsem to, je to ještě ze Skotska, psáno v jednom depresivním viktoriánském domě. Druhý bod - neumím vymýšlet názvy.

Svý oči asi nevezmu
a nepodám je v krabičce Světu.
Asi si je nechám
a svý uši
a svý ústa.
Půjdu dál, abych jednou
byla celá,
až odejdu
do jednoho z těch tří Osudů.

A nebo si ty oči
možná vypíchnu.
Rozdám je všem.
A bude to skvělej pocit.
I kdybych pak musela navždy zůstat.

Půlnoční duha

2. srpna 2011 v 0:01 | Sense
Probudíme půlnoční duhu.
Chceme, aby tancovala
s námi v dešti
a v jediném měsíčním paprsku.
Budeme jí pozorovat,
hodíme jí na hlavu minci -
potulný půlnoční tanečnici.
Neslyší, nevidí, necítí.
Je prostě jenom krásná.
A dobře to ví.
Pak jí tam necháme
stát uprostřed silnice.
Tu, jejíž špičky prstů
nekončí hrncem zlaťáků.
A půjdeme dál.

Jsme tady a teď a jdeme dál.

30. července 2011 v 19:13 | Sense
První kroky po probuzení. Potřebuju se toho zbavit. Oklepat se. Ten sen byl krásnej. A už zase ulítnul.

Inception - Time

Nesmyslnosti

3. července 2011 v 18:42 | Sense
Trošku šíleností. Mám děsnou cestovní horečku, takže si to bláznovství (i bez vašeho dovolení) dovolím.

Jak vyhnat
z prázdný hlavy
nic
?
Přesně mířenou ranou
rotačního kulometu
tři metry od cíle.
Pif!
Rátátá...

Měsíc je nad hlavou,
Vážení,
ale vidíte ho i v odrazu
vodní hladiny?

Nároky
na roky
strávené v míru
a pohodě
- vysoké.

Proč máš tak ráda déšť?
Asi proto, že ostatním tak děsně leze na nervy.

Nepozorný pozorovatel pozoruhodností.

Prý jsem zlá(mala)
Dvě kočky na vrbě
pozorovaly vý-pad slunce

Bolí to stromy

29. června 2011 v 21:16 | Sense
Zítra vysvědčení. Pak chalupa. Asi se rozběhnu a poběžím, dokud zase nebudu moct dýchat (ani myslet). A bude líp.
A ten strom na Vlčím vrchu skutečně stojí.


Osaměle stojí strom
uprostřed polí.
A v dálce zazní hrom
a strom se bojí,
bojí.
A má proč,
stárne

Zvedá větve k nebesům
A kořeny hloub v zem.
A zevnitř ryjí červotoči.
Ale to jim nestačí,
napadnou listy,
pošlou je dolů.

Stojí tak osaměle.
V dálce je les a natahuje
své větve místo paží.
A když se strom nedívá,
obrací se zády.
(a zapomínají)
A znovu žijí.
Svůj život plný
stromů sousedů.

Až uhodí blesk,
možná si popláčou.
Ale to nic nezmění.
 
 

Reklama