Poetické záblesky

Černá a Bílá čarodějnice

1. dubna 2010 v 4:04 | Sense
Dámy a pánové. Toto jest prosím výjimečný okamžik, neboť jsem sepsala takto dlouhou "báseň" z níž se něco možná trošku rýmuje a která má, ač velice pochybný, děj. Proto prosím, berte to s nadhledem.

Lesní duchové v botách špičatých,
skrývají se v temné noční tmě.
A v jejich prohnilých srdcích proklatých
byla i malá část mne.

Když nejedna víla plachá
padla těm duchům do spárů,
Černá čarodějnice s Bílou tlachá,
pouští se kvůli mě do sporu.

Černá ta proradná Bílé tvrdí,
že právě moje část duchy kazí.
Bílá však na slova její nehledí,
vždyť sami duchové jsou vrazi.

Do křížku sestry se kvůli mě pustí,
blesky barevné lítají.
Černá té Bílé vrazí pěstí.
Obě dvě zvěrstva na sobě páchají.

Já opodál sedím,
vílu snažím se uzdravit.
Najednou nevím,
za koho mám se postavit.

Bílá ta správně mě hájí,
že za smrt víl já nemohu.
Pravdu však obě mají.
Vždyť jakou ty dvě měly pohodu.

Však teď padnou do hrobu,
nad ním havrani pějí.
Čeho tím dosáhli?
Leda tak zjištění.
Jen ujištění,
že se mnou k vydržení není.

Kdy bych chtěla žít

1. dubna 2010 v 1:04 | Sense
Když jsem si šla lehnout, otevřela jsem okno a dívala se ven a přes šedé mraky jsem jí nemohla zahlédnout. Jen vítr šeptal mi do uší, že ona tam někde je...

V té době bych chtěla žít,
až vítr bude umět výt.

Kdy se smějí žít sny

31. března 2010 v 19:10 | Sense
A další:

Když šepot zlomí se v ticho
a ticho zas v hlasitý křik.
Když voda se změní ve víno
a staletí v okamžik.
Já ležím ve vysoké trávě,
vlasy a šat mě hřejí.
A oči holdují luně.
To sny se žít náhle smějí.

Neexistující

31. března 2010 v 17:10 | Sense
První z řady úplňkových myšlenek...

A cítila neexistující vůni
a slyšela neexistující zvuk
a hmatala neexistující předmět
a viděla neexistující svět.
A pochopila, že ona sama neexistuje.
A náhle vůně existovala
i zvuk
a předmět
a dříve neexistující svět se stal skutečným.

A ona mohla konečně dýchat...

Růžovo rudá

27. března 2010 v 14:00 | Sense
Nikdo nechápal, co tu pohledávají. Jakoby přicházely z jiného prostoru a času. Jen všichni cítili jejich vůni. Omamnou a nepochopitelnou. Prostě musely pocházet z jiného světa, z prostředí, kde se Země netočí kolem Slunce, ale kde jsou Země a Slunce tím samým - Měsícem. Ale už se stalo. Ony tu byly. Na křídlech krve v barvě růžovo rudé připlachtily. A chlapci začali ztrácet hlavu. A dívky brousily nože. A děti propukaly v pláč. A ony se tomu jen smály a svou omamnou vůní stavěly svět vzhůru nohama.

Déšť

26. března 2010 v 20:22 | Sense
Miluju bouřku. A teď se za okny blýská!

Bouřka -
Když se déšť snaží smýt městskou špínu.
Prší -
Když zoufalé padají slzy splínu.
Déšť -
omývá lidí zaschlou čerň.
Však marné jeho počínání.
Jednou to vzdá.
Jednou mu to dojde, znenadání,
možná na má slova dá.
Ale chci to vůbec?

Bratříčku

22. března 2010 v 21:21 | Sense
Občas si prostě nemůžu dovolit být dítětem.

Pohlédla jsem do těch modrých očích,
vesmír pojednou přestal být jistotou.
Svět se mohl každou chvílí rozsypat,
nebylo pravidlem, že vydrží vcelku.

Pohlédla jsem do tvých modrých očí,
spatřila jsem slzu.
A bylo to tak nečekané, tak divné.
Vždyť ty nikdy nepláčeš!
Jsi vždycky usměvavý.
Co že venku prší? U nás svítí sluníčko.

Pochopila jsem, že nejsem jediná.
Vždyť ty máš taky starosti.
Musela jsem být zas ta starší.
Zas?
Vždyť jsem nikdy nebyla.
Kdo byl ta opora?
Ne, já ne.

A teď tu stojíš.
Oči blyštící se slzami
a já vím, že nesmíš být sám.
Jsem tady bratříčku,
nevzlykej,
víš jak se to zpívá v té písničce.

Černý inkoust na potrhaném a zmačkaném papíře

16. března 2010 v 14:36 | Sense
Našla jsem to v jedné z hlubokých kapes v penálu a teď nějak nevím, kde se to tam vzalo. Myslím, že něco jsem psála já, ale u něčeho mám zase pocit, že to nemůže být moje... Takže prosím, řekněte mi, kdyby bylo něco vaše. :o) A ono nejspíš bude.

Nekomunikující, odtažitý, nepřítomný, majestátně lhostejný les je někdy horší než ten nepřátelský.

Často nesnášíme to, co potřebujeme.

Často obdivujeme to, co nechápeme, místo abychom tím jen opovrhovali.

Neexistuje absolutní dobro, jen menší zlo. Když dobro, tak jen pro jednu stranu.
 
 

Reklama