Hoď do vody kamínek

11. dubna 2016 v 20:09 | Sense |  Poetické záblesky
Hoď do vody kamínek
vytáhni pak pramínek
šťourej do něj prstem
rozšíříš jej
změníš v potok.
Brzy spatříš moře..


Byl to tvůj nápad?
Tenhle pohled.
Vůně citrónu, máty, žitné mouky,
vlažná voda protéká
mezi prsty jako dny.
Vlažné dny.
Dlouhé dny.
Krátké dny.
Dny bez vody.
Vyprahlé studny.
Jedna za druhou,
studny jdou.
Dopředu, dozadu, pumpo k noze!
A raz a dva a tři a čtyři
a citrón a med
a voda a led,
smrt mozku, teď hned.

Takhle mluvím. Takhle tiše.
Cítím svůj žaludek v břiše.
Cizí tělo
kdysi nevědělo,
co je to žít v světě
co není jen z plyše.

Odsunula jsem něco do nevědomí
doplazilo se tam jako slimák nosem.
Slizké, padá, plesklo o zem.

Ždímám vodu z vlasů
jak tvou něhu z hlasu,
poslouchám jen co se sluší,
říkám pak jen co se patří
a v životě mám vždy za 3
ani dobře ani zle,
ani skok a ani pád
ani hnát se,
ani stát.
Mít jen ráda,
milovat?
Bát se slova,
lhát.

Králíci nikdy opravdu neumíraj.
Jenom zavíraj oči a sní.
Rozklad pak přichází v řádech dní,
či spícího králíka někdo sní,
kdo ví ale,
jak je to s duší.

Když dívám se na svět ropuší duší,
teče mi zelenej sliz z uší!
 


Komentáře

1 Jaen Jaen | 18. dubna 2016 v 14:07 | Reagovat

poslouchám jen co se sluší,
říkám pak jen co se patří
a v životě mám vždy za 3..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama