Cirkulace myšlenek

25. prosince 2015 v 7:58 | Sense |  Ze života snílka
Starosti jsou jako nějaký virus. Když máte slabou imunitu, najednou zjistíte, že někdo vedle vás zakašlal, vyprsknul do světa nekoupený dárky a málo času v práci a sužující pocity a vy najednou myslíte na nezabalený dárky, málo času na dodělání věcí do školy a máte sužující pocity, které se okolo vás obmotají jako šlahouny břečťanu a rozežíraj vás jako břečťan rozežírá omítku. Nožičky mravenců a jiných živočichů, které po vás najednou lezou šimrají a popichují.
Na určité úrovni myšlení je přitom všechno snadný a hladký jako máslo a všechno zlé se umí nechat odejít. Jenže mi přijde, že lidské bytosti mají podivný způsob, jak se zbavovat zlých myšlenek. Musí si je prostě odžít. Musí je zhmotnit a pocítit a nějak dostat ven. Bum! Křik. Hádka. Pláč. Prásk! Je to pryč. Nebo to zůstává a vysává, až už není co vysávat, ale ani potom to neodchází hledat novou potravu. Pak už je těžký se toho zbavit.

Ježíšek mi letos přinesl takovou jednu knížku o józe s děsivě vyhlížející odžilou paní, která je v různých pozicích vyfocená snad na každé stránce. Velice nevzhledná kniha. (Paní je samozřejmě v nejlepší kondici a chudák zmalovaná a přeučesaná a v nelichotivém přiléhavém červeném oblečku, aby se víc líbila umělé čočce zrcadlovky.) Jenže jsem si jí večer listovala a nějak mi díky tomu sklaply dohromady všechny ty od září pravidelně podstupované hodiny vinjása jógy. Vzpomněla jsem si, že jsem snad nevynechala jediný pátek a že jsem se vždycky těšila už ve čtvrtek. Ten pocit je opravdu jako by se člověk najednou napojil na nějaký silný pramínek vody, která protéká ceým světem, nebo pramínek krve, či energie, chcete-li. Ten jím protéká skrz zemi, skrze strom. Rozproudí krev tělem, ta teče do všech končetin a do mozku a probouzí všechny ty zlé myšlenky, ať si bez ubližování putují cévami. A když přijde krásných deset záverečných minut v pozici mrtvoly, stoupají pryč jako pára. Odpařují se do vzduchu (srážejí se, jako kapky dopadají na zem a na lidi), cirkulují.
Nejkrásnější věci, co říká naše lektorka je na konci, posledních pár slov, než se jde domů. "Uvědomte si svou krásnou dlouhou páteř." To je milá útěcha. Všichni máme krásnou dlouhou páteř. Jenom na ní často zapomínáme.
 


Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 25. prosince 2015 v 11:04 | Reagovat

No ona je asi dulezita i forma jakou se to pofavs....nam by se prirozene libily fotky adolescentni krasky v nogovych poxicich ale to zas neni to pofstatne....

2 Sense Sense | 25. prosince 2015 v 16:34 | Reagovat

[1]: Spíš je to nelichotivé vůči té paní, že mi právě oblečení, líčení a účes připadá, jako by se někdo ze všech sil snažil, aby vypadala jako nějaká "adolescentní kráska". Velice to sráží to, jak pozice sami o sobě vypadají perfektně a jak vlastně o tohle tu opravdu nejde. Navíc knížka není nevzhledná jen kvůli paní, ale kvůli celému jejímu pojetí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama