V temném létě

1. srpna 2015 v 19:40 | Sense |  Poetické záblesky
Nechám si všechno líbit, protože necítím, že nechci.
Otáčí se kolečka kouře v pokoji pro vodnici.
Chvíli stojím v popředí toho všeho.
Všechno kolem je jaksi zamlženo.
Když udělám krok vzad
chce se mi ale tak strašně spát.
Jsem v tom přeplněnym pokoji a prostor kolem mě přeplňuje.
Neprázdná. Ne naplněná.
Ustaraná, vystrašená, nesvá, bledá.
Teda ale...!
Teda..
Pondělí, úterý, pátek, středa.
Jejdanáčku, jeminánky,
mnu si spánky,
hladím slupku od okurky,
chroupu topinkové kůrky,
něco někde tahá si za moje šňůrky.
Jak chce ono, jak já ne.
Ale no táák,
co ti je?
Duše, ta se nemyje.
Nečistí se lihem,
jarem,
střelným prachem.
Pomalu se plní až po okraj strachem.

Stěhuji se domů mezi bílé stěny.
Na trávu rozrytou od bagrů
a prachu místo parket.
Brzo budu v tom přízračnym světě bydlet.
Půjdu se projít kolem fotbalového hřiště,
kolem rybníka pak možná příště.
I když to bude potom úplně jinak.
Někdy jsem doma a někdy zcela bez něj.
To se stává.
 


Komentáře

1 Long Long | 25. října 2015 v 20:05 | Reagovat

Sem napište komentářNěkdy jsem doma a někdy zcela bez něj.
To se stává

- právě teď jakoby's mi zase jednou mluvila z duše, Sestři.. Je to zvláštní pocit odcizení i sblížení, doma ani tady, ani tam..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama