Mami, proč jsi mi neřekla

13. června 2015 v 13:13 | Sense |  Vřískot
Věci neměly rády pořádek. Když vezmete stůl a položíte na něj nůžky a vedle nůžek modrou propisku a vedle propisky modrou pastelku a pak je dáte do plastového kelímku jako do stojánku, dáte všechno přesně na místo, kam to patří. Smetete prach - vlasy, chlupy, kůže, nehty, papírové kousíčky. Když poskládáte oblečení a dáte je do komínků a potom do skříně a ustelete postel a vypláchnete štětce a zalejete kytky a srovnáte knihy podle abecedy a proberete staré sešity ze třetí třídy a vytřídíte papíry podle toho, jestli jsou trochu, nebo vůbec nebo úplně popsaný a pohladíte kocoura, co si zabral místo ve vašem křesle.
Klika, skřipec, polička. Všechno to šlo pryč. Všechno to odešlo a šlo to tvořit nějaké jiné doma. Někde jinde.
Sedíte na zemi a nevíte co máte dělat. Není tu nic, ani myšlenky. Zbyl jeden jediný pocit.
Prosím tě, řekni mi, co mám dělat. Nechce se mi. Nechce se mi nic.
Prosím tě. Bojím se jen sedět.
Prosím tě, jsem tady. Tak co?
Co teď?
Nic.
Nic.
Prázdná.
Vše co je.
Nechutná mi víno.
Nemám ho ráda.
Nemám strach.
Nic nechci.
Vím, jak jsem se sem dostala.
Nevím, jak se dostat zpátky.
Jenom se dívat,
z dálky.
Na plátně jsou Hvězdný války.
Matyáš si vaří na pánvičce párky.
A pod stromečkem v zimě zase čekaj dárky.
Prosím tě, já nevím, co mám dělat?
Byla jsem zase tak dlouho a tak pryč
a ty mě neslyšíš.
Už navždy to bude to samý.
Mami,
mami, mami, mami.
Proč jsi mi neřekla, že všichni dospělí jsou na světě sami?
 


Komentáře

1 Jaen Jaen | 13. června 2015 v 16:26 | Reagovat

Víš, maličká...jsou. A je to dobře, protože se naučí dost na to, aby se jednou pro někoho stali středobodem nového vesmíru. Pro někoho, komu budou číst pohádky o tom, jak nikdo není sám. A nakonec..vždyť víš, maličká, jak to bude dál.

2 Bella Bella | 14. června 2015 v 22:18 | Reagovat

Myslím, že k předchozímu komentáři není, co dodat =)

(A i tak si to neodpustím.)

Jsi silná, víš to.
Víš to, že občas ne, občas se protnou dvě nebe.
Dýchej.

3 Sense Sense | 15. června 2015 v 8:12 | Reagovat

[1]: ... Och, to zabolí.

[2]: :)

4 Kuba Kuba | Web | 22. července 2015 v 12:51 | Reagovat

Navrhuji ponechat si kus dítěte, které samo není. Děje se to koneckonců samovolně. Všichni jsme sami? nebo nikdo... Co je to dospělost?
Našel jsem u sebe tvůj koment z 2012

Sami tu jsme všichni spolu :)

díky, a hezký den

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama