Když je jakože ten květen

7. května 2015 v 18:47 | Sense |  Poetické záblesky
Mezi námi ticho,
prázdný, jak mé břicho.
Přes kámen v krku
nemůžu polknout sousto.
Skous to?
Nebo polkl v celku?
Nevím, jak váží se váha činů.
Vinu se okolo lampy k vínu.
Voda z řeky rozředí tu z kohoutku.
Jedna ku dvoum,
dvě ku jedné.
Pravděpodobnost
= nechtěj toho moc
nebo nedostaneš ani
málo
Skálo,
stará hrubá skálo.
Otevři se skálo.


"Pusť to."
Ven!
Směj
se.
hladím
tím
štětcem papír,
nebo toho pána,
co je na něm?
Napít se,
zapít
prášek nebo kapky.
Už skoro jsem já jak ty.
Mami,
tati?
Časem smažem máslo z chleba.
Časem smažem to, co bylo včera
třeba
a co dnes už nechcem,
ale nemůžem.
Jinak.
Ne, už si prostě nestačíme s dechem.
Mám strach, těžkej jako kámen.
Moře na dvoře,
je louže
a louže, ta klouže,
když běžíš skrz a ne kolem,
bahno, když projedeš jí kolem.
Ananas
a na nás!
S čajem a mlékem.
To je mým lékem
na mlhu
v krku,
v duchu,
v mysli.
Sysli,
bobři, dobří,
hryžou do cév a tepen,
když je jakože ten květen.
 


Komentáře

1 Bella Bella | 10. května 2015 v 0:32 | Reagovat

Opět dávám palec nahoru =)

2 Jaen Jaen | 10. května 2015 v 22:49 | Reagovat

Myslím, že květen si to tak nějak..zasloužil. "Časem smažem to, co bylo včera." Třeba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama