Poznávání

19. března 2015 v 12:19 | Sense |  Poetické záblesky
Škrábu nehty po tvý masce.
Drsně.
Hladce.
Ale přece zase křehce
skončit po řece třeba v potoce
a pak v kapce rosy. Potu.
Vyjít ven z klece a nechat plot za sebou.
S něhou se kterou mě pak chytíš za ruce.
Nehty v paruce
hladí tvůj obličej.
Logicky je to sice o ničem,
ale v něčem přece
zase hebce, zase křehce.
Hlaďoučké. Heboučké.

Možná to zas budu cítit naopak,
až přijde ten mrak. Jen tak. Jen tak
Místo pouštění draka
zbrklé svléknutí saka a ponožek.
(Ještě že nejsem stonožka.
To bychom pak možná skončili s drakem na louce
a vítr by nám vyfoukal tohle z uší.
Vítr muší.
Vítr soví.
Co ví?
O tom psovi z vlkoví
slyšel král bramborových lidí.
No a co, že se pes stydí?
To se jako ještě někdo diví?

Vrať to
ať to
takto
-
 


Komentáře

1 simonadostal simonadostal | E-mail | Web | 19. března 2015 v 12:22 | Reagovat

krásně napsané :-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama