Necítit

5. března 2015 v 19:27 | Sense |  Vřískot
Píšou o bolesti,
malujou o radosti,
zpívaj o zběsilosti
a umí prožít štěstí.
Umí prožít neštěstí
a umí to uchopit a vyjádřit.
Jenomže právě teď.
V tento přítomný okamžik tu ležím na posteli
a ťukám do klávesnice s touhou ucítit tu bolest,
vnímat tu hudbu,
cítit ten dojem,
cítit.
Být tady,
nádech,
výdech, klid.
Opakující se ozvěny,
tvých kroků,
nádechů,
výdechů,
rozpaků,
útěků.
Jenomže nejhorší pocit na světě,
(je-li to vůbec pocit),
je vůbec necítit.
Necítit prostě nic.
Jenom kontrolovat,
pohyb, kroky,
zas a znova.
Tad a teď a
PŘÍŠERNĚ
to bolí.
Jenže to nebolí vůbec.
Jenže to není tlak,
není to mlha,
není to úzkost.
Ani čistá nenávist.
Je to nebýt, neexistovat.
Být sama.
V sobě,
ale úplně,
definitivně.
Být buď ta jedna nebo ta druhá.
Nikdy, už nikdy, nebýt celá.
Prostě... nevědět, jak se to dělá,
i když bych tolik chtěla.

Jako když tělo cítí příliš velkou bolest a omdlí.
Jako když duše cítí příliš velkou bolest a omdlí,
ale přitom pořád dlí, pořád zbývá..
s očima otevřenýma
a
naprosto prázdnýma.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama