Vědět o sobě

10. ledna 2015 v 11:45 | Sense |  Hledání Vlčího vrchu
Zavři oči a posuň se, pomalu, doleva.
Tvoje oči jsou v tom světle jemně šedý. To je všechno, co vím. Chtěla bych se na to dívat jako na film. Znovu a znovu bych přehrávala scénu tam mezi stromy, nebo pod borovicemi a obrovským zaplněným prostorem temného nebe. Nebe s hvězdami. Tu velikost a chlad, co z něj sálala. Ten pocit z toho, který se teleportoval z hebkého povrchu nebe přímo do srdce. Ten pocit. Ten respekt. Už to bude dobrý, říkala jsem ti, aniž bych věděla, co hroznýho mě čeká.
Chtěla bych všem vysvětlit jaký to je, když přesně vím, že ten nervózní moment a bolest z přítomnosti, kterou prožívám, je ten nejlepší pocit, který kdy v životě ucítím. Když přesně rozeznáte nejšťastnější momenty svýho života, když víte, že už se nikdy nemůžete mít líp, že to prostě nejde.
Když se v tom stavu zachytím. Jak stojím a nic neříkám a nepřemýšlím vůbec nad ničím. Jenom stojím a vím.. jenom to vím.
Vždycky budeme v životě sami. Vždycky budeme sami ztracený ve světě a nikdy nedostaneme víc, než v co uvěříme. Někdy pak věří dva lidé v to samý. Tu chvíli pak poznáte. Je to chvíle, kdy se z lesa plazí chlad letní noci, kdy všude ve stínech leží unavení vlci a dívají se na vás, dívají se s úctou. Lidé jsou taky schopní na chvíli poznat divokost, než jim zase vypadne z prstů. Plní energie z té únavy, kdy si navzájem lezeme do hlavy. Tady. Jsme tady! Jak strašně málo může být slovo. To se snad nedá vůbec pochytit. Spolu? Jak může nějaký čin neznamenat vůbec, ale vůbec nic. Pro mě, pro ostatní.
Tohle je to, co umím. Věnovat ti tyhle pocity. Věnovat ti všechny tyhle myšlenky, aniž bys o tom kdy věděl. Aniž bys něco takového uměl cítit. Proto jsem možná sama. Protože tolik dávám, ale nevěřím, že by si to někdo kdy chtěl vzít. Pak si vždycky myslím, že přišel čas odejít. Neumím zůstat.
Jen stát. Jen stát a dívat se. Cítit sebe sama.
 


Komentáře

1 Jaen Jaen | Web | 10. ledna 2015 v 20:34 | Reagovat

Veškerým tím Hledáním Vlčího vrchu se jemně dotýkáš těch strun, které ve mně vždy něco rozezní.."Vždycky budeme sami ztracený ve světě a nikdy nedostaneme víc, než v co uvěříme." - možná je čas začít věřit na zázraky..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama