Klekánice

16. prosince 2014 v 20:42 | Sense |  Hledání Vlčího vrchu
Jak jí jen popsat. Není to úplně dítě a není to úplně žena. Je to možná slečna. Ale slovo slečna je na ní moc jemné. Moc hladké. Ona má ostrý rohy. Občas mírně zahnutý. Jako když si hrajete s čárami a parabolami. Jako když si vezmete veliký hrubě strukturovaný, nažloutlý papír s kazy, zahnědlými spárami, přiložíte na něj ve třetině nalomená trojúhelník a ostrou mikrotužkou obtahujete. Děláte to velmi rychle, děláte to ve spěchu, protože pospícháte, abyste stihli stvořit její tělo. Proč spěcháte? Už vám dávno vládne, ta stvůra, Klekánice, čarodějnice.


Říká: "Vezmi trojúhelník, tvoř moje tělo, pospíchej, spojuj rohy ve chvatu. Tvaruj to tělo ze smogu, tvaruj ho ze špinavýho sněhu, tvaruj ho z mokrýho štěrku, tvaruj ho z hnijícího těla srnky, která zahynula v lese, protože se chytila do medvědí pasti a nedokázala vyprostit nohu, která krvácela nemocnou s rezem smíšenou krví. Obtahuj, dělej. To já ti teď vládnu! Jsi moje..."
Pak jí nakreslíš a se svým dílem nejsi spokojená. Nejsi, protože ona ti tvrdí, že to tělo není perfektní. Ale ty v hloubi duše víš, že jsi vystihla přesně a ona se tak zrodila. Dlouhé prsty, vyhublé, ostré klouby, klepe jimi do desky stolu, říká: "Neboj se mě, ale nenáviď sebe, že jsi si dovolila hostit mě v těle."
"Tak pojď, jdeme..."
Drží se ti na hřbetě a tobě se na ramenou postupně objevují tři spáry od jejích drápů. Lidé se od tebe odtahují, aniž by věděli proč. Neví, že jí jejich oči zahlédly, ale odmítaly uvěřit, že tam skutečně sedí. Škaredá/krásná. Tlustá/vychrtlá. Plive ti hnisající sliny do očí. A ty už nevidíš nic jinýho.
Když tě nechá si odpočinout, svět se ti roztáhne. Je krásnej a ty jsi naprosto svobodná. To je ono, říkáš si, už jí nikdy nepustím dál. Ale pak jí najednou zase uvidíš sedět na tvých zádech. Chceš se jí zbavit, ale ona už ti zase šeptá do ucha: "To ty jsi mě pustila k sobě." A tak se zase nenávidíš za to, že jí hostíš.
Nevíš už, jak jim vysvětlit, když se tě ptají, co tě trápí...nevíš už jak jim vysvětlit, když ti říkají, že to záleží jen na tobě, jak blízko si jí pustíš k tělu. Nevíš už jak jim vysvětlit, že pro ní ve své duši prostě neumíš najít místo, kde by si žila svým zkaženým životem a zároveň se nesnažila nakazit a zabít všechny tvé ostatní myšlenky.
Je to čarodějnice, je to Klekánice. Je tvoje a možná tě jednou zabije. (Když jí necháš.)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama