Ty nikdy nejsi sám

13. února 2014 v 22:05 | Sense |  Vřískot
Jdu do kopce.
Neběžím.
Jdu.
Po špičkách.
Po patách,
šoupu nohama
a moje ruce jsou ve vzduchu,
´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´
pátrají po ruce, které by se
mohly chytit.
Tvoje oči je vidí.
Ty ruce, uprostřed vzduchu.
Natáhni ruku, podej mi jí.
Pojď do kopce se mnou.
Jsem klopýtající něco uprostřed silnice.
Moje nohy jsou bosý
a mezi travou jsou kameny.
Jdu do kopce.
Neběžím,
stejně sotva popadám dech
a ty, vedle mě,
ty, na křídlech.

m m m m m m

Sotva popadáš dech
a to ty chceš.
Občas mě vytáhneš někam vysoko
vedle sebe, na široký nebe.
Pak vidím už jen zeleň pode mnou
____________________________
a zapomínám kameny
a šoupání nohama je pryč
a já nepátrám, nehledám,
našla jsem,
vidím zem.
Pohled sem a pod tím snem
jdu,
neběžím.
Po špičkách,
opatrně.
Ty ruce uprostřed vzduchu,
drž mojí ruku.
Uvěř, že vrávorám....
Jenže,
ty nikdy nejsi sám.
 


Komentáře

1 osobnivesmir osobnivesmir | Web | 13. února 2014 v 23:01 | Reagovat

Hezky napsané. :)

2 Jaen Jaen | Web | 14. února 2014 v 14:05 | Reagovat

Úderné. Občas jsem měla pocit falešného optimismu - ale v konečném výsledku je to jen..zahořklá radost..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama