Ti kdo jsou

19. ledna 2014 v 0:51 | Sense |  Poetické záblesky
A ehm, a ve středu všeho dění
ruce, ruce kterých není.
Utrpení?
Snění, chvění, chtění.
Máme čas než svět se změní.
Máme čas než týdny snění,
rozpadnou se v náhlém teď
a na schodech se míhá,
míhá ranní šeď,
ranní mlha,
být teď, tady a teď
si hvízdat,
dokud stačí nám místo.
Dokud stačí nám získat
a pak záhy ztratit.
Změnit dny a jejich mraky
v zázraky
a vrány taky
dokud stačí nám získat,
nebe jsou nízká
šedý jsou mraky.
Ty
jsi
šedá taky.
Máme ještě čas.
Než se svět změní.
Přijde chvění.
Snění, strachy.
Chtěla jsem. Chtěla jsem taky
věřit na zázraky.
Tanec,
oči,
pohled na ty
kdo už nejsou tady.
Kdo už nebudou.
Ale možná pořád ještě jsou.


¨
Ti, kdo jsou, jsou pustinou,
jsou touhou plynout prázdnou tmou,
jsou samotou, když světem jdou
a bez spánku jsou námahou.
Mít tě, to je, vše co znám.
Mít tě, je co všechno mám.
A tebe taky, zázraky a slaný straky,
který pohledem tě taky,
přibijou kořeny a tlachy.
Já zas neznám roky.
Vteřiny jsou hodinou.
Býti tady, chodit tmou.
Někdy jen zapomenout.
Pak si čirou náhodou,
jak omylem, vzpomenout.
A chvět se strachy.
Že
vteřiny jsou hodinou
a hodiny nikdy nebudou.
A já jsem tou,
jsem pustinou,
jsem touhou plynout prázdnou tmou,
zapomenout a pak tím plout
a pak...
ráno procitnout.
 


Komentáře

1 Long Long | 21. ledna 2014 v 16:27 | Reagovat

Ty
jsi
šedá taky.

- úderné, tekoucí, a skoro z toho cítím strach.. Ještě máme čas.

Chtěla bych taky umět vyjadřovat myšlenky tak, aby plynuly, hladce a elegantně.. srozumitelně, trochu jako hudba..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama