Hyenou vychován

7. prosince 2013 v 22:36 | Sense |  Poetické záblesky
Vznášet se s lehkostí.
Nevážit vůbec nic.
Vážit si všeho víc
a dýchat zas z plných plic.
Nemoc tupých hran.
Utíkám.
Nevítán.
A vítr fouká do všech stran.
Sníh je cosi, co můžeš nasypat
na křídla vran
a ony zmizí.
Jen chci být
taky někdy sám
tebou kolébán
do obou stran.
Zas už moc nevnímám
co zbývá, šelest tichých rán
plných vran.
Jsem Hyenou vychován k chápání
hluchých rán,
sám tu usínám jako bych se propadal.

A už je pozdě na to
jen si povídat.

Chci se tiše smát,
když v dutinách
všech malých ztrát
rezonují tisíckrát
slova typu: "Mám tě rád."
a nebo taky naopak.

 


Komentáře

1 Maiya Maiya | E-mail | Web | 7. prosince 2013 v 23:40 | Reagovat

Krása! Jsi opravdu talent :-)

2 Bella Bella | 9. prosince 2013 v 19:16 | Reagovat

"A už je pozdě na to
jen si povídat.

Chci se tiše smát,
když v dutinách
všech malých ztrát
rezonují tisíckrát
slova typu: "Mám tě rád."
a nebo taky naopak."
- Jakobys vyslovila za mě to, co mi nejde říct..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama