Pořád vlastně nejvíc sním

16. listopadu 2013 v 23:23 | Sense |  Vřískot

Ještě není konec věty,
ještě tu jsou cigarety.
Ještě není ani tma
a ty
už vidíš,
jak
jsem šílená.
Tohle nám asi chybí
Je sobota.
Já jsem sama
a ty jsi sám.
Minulá sobota,
ty a samota.
Dnešní sobota
samota a ty
se mě bojíš.
Jsem šílená.
Ještě není konec..
Nemusím spát, jen počkat,
než půjdou spát ostatní.
Víš, jsou nechtěný.
Tady tomu pocitu.
Tři kila asfaltu
na sebe přivážu
místo kamení,
abych se
aspoň dokopala k nějakýmu snažení.
(k nějakýmu skutečnýmu snění.)
Jsem to zas já.
Úplně.
Nesvá.
Úplně
bez s(t)ebe
a šťastná.
Svoboda v kapce absintu.
Nebo něčem bělejším.
Já vím,
že by se to nemělo,
ale mě to asi nezajímá.
Být čistá?
Bez pocitu, že
jsem zase pila,
ale víš, nemusíš.
Nemusíš nic, jsem
šťastná.

A vtipná věc je,
že se cítím stará,
že cítím, že umírám
a je mi osmnáct
a ne víc.
Vtipný?
Nebo smutný?
Nebo ještě něco
Nebo vůbec nic.
Ale vážně,
víš o tom, že umírám?
A ty, i když se
snažíš sebevíc,
nezmůžeš vůbec nic.
Jsi...
nejsi.
Je to tím.
Že pořád,
i když skutečně žiju,
pořád vlastně nejvíc sním.
 


Komentáře

1 Dax Dax | Web | 1. prosince 2013 v 11:33 | Reagovat

Těch sobot a absintových svobod bude pořád přibývat...pokud nedojde ke vnitřní proměně...
Neumírej ,i když na té cestě stojíme od narození ,protože kdo by pak snil tvůj sen?
Sílu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama