Pán ve vlaku

23. září 2013 v 8:32 | Sense |  Poetické záblesky

Jakmile se venku setmí, ve vlaku se rozprostře nový svět. Svět lemovaný odrazy. V jednom okně se třikrát objeví odraz pána. Ten pán je něčím divnej. Ten pán je úplně normální, má hnědé sandály, v nich černé ponožky, černé kalhoty, modrou košili a šedé sako, takové to s odstínem do béžova. Má úhledně zastřižené bílé vlasy, snědou tvář, stárnoucí s vráskami jako patinu, správný způsob jak má vypadat postupné umírání. A ten pohled v očích. V jednom okně, kterým máš vidět za hranice vlaku, kde mají být lesy a lesy a hory, pole v barvě žloutnoucích jablek, v tom jednom okně se třikrát objeví odraz jeho očí. Ty oči se dívají na tebe. Ale když zvedneš hlavu od filmu, co se mu, vedle tebe, promítá na malém obdélníku zhruba třicet pět krát dvacet nad koleny, a podíváš se doleva ten pán se dívá před sebe, v tašce jako by měl s láskou připravenou svačinu, v očích něco mezi únavou a obdivem nad světem, je to dítě, nemusí zírat na obrazovky, nemusí mít v uších sluchátka, nemusí si číst knihu. Stačí mu pohled na složené dlaně, něco mezi láskou ke světu a únavou být jeho součástí...zírá na tebe svýma špinavýma očima skrz tři z jeho odrazů. Zabodneš oči do malého obdélníku zhruba třicet pět krát dvacet nad jeho koleny a prsty nahmatáš povrch kůže. Ten pohled tě neodsoudil. Ten..Pohled...Tě..Neodsoudil!
Podíváš se vlevo a zase vidíš jen starého pána, co mu manželka připravila svačinu. Jenže proč mu tedy neřekla, že se ty sandály nehodí k těm kalhotům, ty kalhoty se nehodí k té košili, ta košile mu nejde k pleti ta pleť je stará a vrásčitá a jeho manželka je možná mrtvá, možná si veze její urnu v tašce na protějším sedadle, hýčká ji očima, vznáší se někde mezi pohledem na tašku a pohledem na mě, pohled přes tři odrazy. To všechno máš, říkají ty oči, (kdo ti to dal? Nebo sis to snad vzala sama? Bez jakékoliv otázky bez jakýchkoliv odpovědí. Jen tak na zabíjení Prázdna, pro zabití Nudy.) to všechno tady teď máš (prsty na studeném rameni), to všechno ztratíš...
A když se ho zeptáš, jestli ti mu ten pán taky přišel divnej, odpoví že ano, ale nikdy nedokáže říct čím. Taky sis myslela, že to nedokážeš. Teď tu sedíš, je ráno, sedm rovin vlaku tvoří ostrou vzpomínku, ten pán byl naprosto v pořádku. Jo. Ten pán byl v pořádku.
 


Komentáře

1 Muchachita Muchachita | Web | 23. září 2013 v 9:11 | Reagovat

To je tak... Zvláštně napsaný o.O Ale naprosto geniální. Miluju to:3 Už jsem to přečetla asi třikrát, a myslím, že se k tomu ještě vrátím.

2 Elis Elis | Web | 23. září 2013 v 12:13 | Reagovat

Nádherne napísané. Nemám slov...

3 Jaen Jaen | 23. září 2013 v 22:46 | Reagovat

Občas jsou tyhle malé světy se zdánlivě banálními věcmi jediné pozastavení v tomhle velkém světě. "To všechno tady teď máš, to všechno ztratíš.."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama