bouřka se budí a mluví

9. září 2013 v 20:43 | Sense |  Poetické záblesky
Vždycky mě baví najít něco, co jsem kdysi psala a zapomněla na to. Je to jako nacházet něco pod vrstvou prachu. Většinou se tomu pak směju, vybavujíce si, kde jsem to vlastně byla, když jsem něco takhle pod tu vrstvu prachu položila. Směju se i těm chvílím, kdy záleží na něčem.. ale o tom se radši nemluví, o současném smýšlení.

Takže:


Děkuji, dostala jsem dárek. Světy se rozpadly, roztříštily, rozdrolily. Spadli jsme na záda, takhle to dopadlo. Děkuji, přišli noci, kdy mě drží cizí ruce a světla na vodě jsou možná stíny tmy. A já padám a padám a.
Světy se o sebe odrazily. Možná si zůstanem ještě malou chvíli.. Už vím přesně, kdo jsou ti potácející se cvoci, co chodí v noci po ulici. Poznala jsem naprostou syrovost léta, kdy vážně něco chybí. A vedro to zdůrazňuje a lidé, ti mluví a mluví, o sobě a o druhých a ty tam jenom sedíš a civíš a víš, že celá ty ses rozhodla položit celý svůj svět do něčích otevřených dlaních. Ale co ty? Stojíš aspoň taky na nich? Nebo stojíš opodál a díváš se dál a dál a.
Pak ti zase dojde, že bouřky a roztříštěné světy tu budou dál a dál a ty opakuješ něčí příběh, vlečeš se cizími kroky. A pořád přemýšlíš o tom, kdo je na tom hůř ty a nebo snad ty?
 


Komentáře

1 Long Long | 9. září 2013 v 21:23 | Reagovat

"Už vím přesně, kdo jsou ti potácející se cvoci, co chodí v noci po ulici."

Poslední dobou jsem až nechutně normální..

" a víš, že celá ty ses rozhodla položit celý svůj svět do něčích otevřených dlaních. Ale co ty?" ...

2 Jaen Jaen | 9. září 2013 v 21:32 | Reagovat

Současné smýšlení je něco, na co by se nemělo ani myslet, natož o tom mluvit..Mluví mi to z duše..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama