Na pokraji výhledu

3. června 2013 v 18:30 | Sense |  Poetické záblesky


Opisuju z oblohy let racka,
jak vykousl svým zobákem díru do mraků,
kterou pak z té oblohy obkresluju,
abych jí nějakým způsobem zachytila na pořád,
dřív než se třeba zacelí a nechá to modré nebe zase lhát.

---

A tak trochu sedím na židli a myslím si,
že lidi jsou blázni, všichni se naprosto zcvokli
a vycením zuby, svoje malé tesáky
na stěnu naproti mě a v tom bílém ničem očekávám svůj odraz
a uvidím jej, uvidím, že jsem bílá jako stěna,
jsem vystrašená a cením zuby a mám strach a můj obličej je křídově bílý.
A tak trochu sedím na židli a myslím si,
že lidi jsou blázni a já se nemám moc kam schovat.
Možná se vpít do zdi.
Vpít se do zdi a zůstat tam.
Bílá jako stěna.
 


Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 3. června 2013 v 22:15 | Reagovat

skvělá .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama