Někde mezi zimou si šlapeme na paty

9. března 2013 v 11:29 | Sense |  Poetické záblesky
Včera toho vznikla neskutečná kvanta, neskutečná kvanta blbostí, nesmyslů a zhmotnělých starostí. Ale jinak vím, že takhle verze útěku sem nepatří, trochu se jí bojím a asi se jí vyvaruju. Vlastně nemám na vybranou.

Někde mezi zimou si šlapeme na paty,

Vím čeho se nevzdám a víš to i ty.
Někdy mě napadá co bylo by kdyby.
Myslím, že asi nic.
A právě tohle mi chybí.

To je fakt, to je odpověď.
Bolet!
To je získat svět.
Zírat z okna.
Zírat do oken.
Způsob, jak se dá svět odtrpět.
Cestou domů
pod kapajícím okapem.

Chcem!
A máme,
pak někdy od toho
rychle klopýtáme.

Naučila jsem se chodit potichu.
Hluk.
Moje vlastní verze přepychu.
Tady byl vrchol, co jsem porazila.
Pak jsem utekla.
Příliš cukru ve vzduchu.
 


Komentáře

1 Jaen Jaen | 9. března 2013 v 15:52 | Reagovat

"Chcem!
A máme,
pak někdy od toho
rychle klopýtáme."..

2 Bella Bella | 10. března 2013 v 22:42 | Reagovat

Já nemůžu.. Ty to vždycky napíšeš tak, že mi to vezme dech, vlastně nemůžu nic vypíchnout, je to dokonalé, tak jak to je - celé.. Fascinuje mě to.

3 ay-sha ay-sha | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 11:36 | Reagovat

To je super článek! :-)
Koukni na můj blog- ay-sha.blog.cz

4 ... ... | 2. května 2013 v 21:28 | Reagovat

Ozvi se !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama