Vrásky na papíře

30. listopadu 2012 v 22:47 | Sense |  Poetické záblesky
(staré posbírané zbytky)

Našla jsem jeden takovej způsob, jak se vymanit z reality.
Na zemi leží mince, co se třpytí.
Posílá směrem nahoru k nám smutné pohledy, přeje si být oproštěna od tíhy ležení.
Od tíhy ležení na zemi.
Našla jsem jeden takovej způsob, jak se vymanit z reality.
Na zemi ležím já a netřpytím se.
Jsem zaprášená všemi kroky, co mě míjely. Jsem položená na zemi.
Šlapou po mě svými botami. Zajímavý pohled na gumové podrážky.
Nikdo se už dnes nediví, že šlape po lidech, co leží na zemích.
Všichni lemují ulice. Válejí se na zádech, hrajou si na mince, čekají, až je někdo zvedne.
Posílají směrem nahoru k nim smutné pohledy, přejí si být oproštěni od tíhy ležení.
Od tíhy ležení na zemi.



---

Bílé světlo může klamat noční tmu.
Zahánět démony ještě blíže peřinám.
Může tě vzít a zastrašit.
Naplnit tě smutkem.
Že nečekáš na zítřejší východ měsíce.
Už nečekáš na nic.
To ticho tě pozřelo.
Umlčelo protesty.
Posíláš myšlenky do vyhnanství.
Bereš krev, pumpuješ ji zpátky
tam kam patří.
Na koberec.

---


Po ulici přecházejí papíroví panáčci
Obsypáni cukrem
(moukou)
Běhají.
Chytají kapky deště
Do těla.
Mění se v kaši
Sladké podívání
Na rozteklé mrtvoly
Na chodnících,
V podchodech
Ve vchodech do domů

Mdlýma očima ryb
(suchozemských)
Pozorují krvácející slunce
A když déšť utichá
Plazí se domů
Vyhýbají se loužím
A nadávají na počasí.
 


Komentáře

1 Bella Bella | Web | 1. prosince 2012 v 0:10 | Reagovat

Páni - to první.. Lidi ležící na zemi vážně dráždí moji představivost..

"Už nečekáš na nic.."

2 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 1. prosince 2012 v 0:29 | Reagovat

Na koberec. Ve vchodech do domů Vyhýbají se loužím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama