Venku je asi 22 stupňů

3. září 2012 v 17:17 | Sense |  Poetické záblesky
Jedna z těch slabších chvilek?

Venku je 22,6 stupňů. Vím to, protože jsem se šla podívat na teploměr. A venku je ta divně bílá obloha. Neexistuje nic hnusnějšího.
Dloubu lžičkou v jogurtu a vzpouzí se mi žaludek. Vlastně nemám hlad.
Mám pocit, že kdybych se z toho okna dívala celej den, neuviděla bych tam ani deset lidí, co znám. A ani pět z nich bych nepozdravila. A ani s jedním bych se nedala do řeči. Tak vypadaj ulice, kde jsem prožila celý svůj život.
A na ten jogurt nemám chuť.
Venku je 22,9 stupňů. Vím to, protože jsem se šla podívat na teploměr a dobrovolně jsem riskovala, že mě bratrův kamarád, jezdící po chodbě na skejtu, srazí. Jsou v něm oříšky. V jogurtu. A ten kamarád mého bratra mě nesrazil. Možná se jenom nestrefil.
Nevím jak se píše slovo skejt jinak.
A jogurt jsem skoro dojedla.
Venku je 22,8 stupňů. Šla jsem se podívat i z okna. Dívala jsem se na lidi.
A nikoho z těch lidí, co procházeli pod tím oknem, jsem asi nikdy předtím neviděla.




Ticho, co cirkuluje mezi čtyřmi stěnami.

 


Komentáře

1 Zee King Zee King | Web | 3. září 2012 v 17:51 | Reagovat

Zajímavý proud myšlenek :) Někdy se cítím úplně stejně, proto raději ani na teploměr a na oblohu nekoukám - znám se, akorát by se mi zkazila nálada :D :D

2 Vogel Vogel | Web | 16. září 2012 v 9:24 | Reagovat

O_O ty píšeš - skvěle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama