Boj s rozumem

9. září 2012 v 19:26 | Sense |  Vřískot
Nemám psací období a potřebuju dostat ze své hlavy rozhodnutí. Mám být bezhlavě odvážná? A nestojí to na hranici se šílenstvím?
A pak jsou ty chvíle, kdy už se to nedá vydržet a pak ten stav zase povolám k sobě a nechám ho žít. Přivítám cizince, co je tak povědomý.

Nohy se už asi ukroutily
to je ta odpověď.
A záda? Neumím narovnat.
Padla za oběť.
Roztekla se jako led.
Divná divná je ta šeď.
A tohle nechytíš, ani krásou,
ani dýmem,
stínem, co se v rohu pokoje
kýve.
Prostě to nechytíš. Jako chytat do
holých rukou myš.
Vidíš? - Nevidíš.
Neumím se narovnat.
Nechce se mi takhle stát.
A zítra? Budu muset vstát.
Na život se podívat.
A dneska?


Ty dvě následující věci jsou prostě jenom slova, co jsem ze sebe sypala v mírně změněném stavu vědomí. A jen vím, že mi tehdy dávaly smysl.

Štěkám do noci a snad mě někdo slyší.
Štěkám do večera a snad...to bude
zítra jako včera.
Snad mě neuslyší nikdo.
Takhle zabíjím rozum
a je to v pořádku (říkám si tu pohádku).
Jak to bylo pohádko? - Zabloudilo kuřátko.
Štěkám do noci,
ztratili se vlci
a psi, ti jsou divocí.
Pípá, pípá?
Smysly jsou otupené - oživené?
A rozum spí.
A nejde už ani psát.

Tohle? Tohle ticho.
Já takhle nechci skončit!
Já chci takhle...asi...
pokračovat.

Sama nejmíň osamělá.
Takhle jsem to přece chtěla!
Oproštění od svého těla.

Možná jsi si nahrála
do toho faktu,
je tu?
Běží záchrana?
Přihrávka je přihrána.
Možná to skončí útěkem.
Dřív než bude den narozen.
Ach, je noc.
(Díky tobě za pomoc.)
Ach, je den?
Možná to byl jenom sen.
Příliš málo
pochodem...vchod!
Z mostu jen krok a...
Hopp!
Bude to krok do
neznámých vod.
Bacha na Pochod.
Dlouhý je tenhle rok.
Daleko...
ani krok!
Možná jsme slepí
a co vidíme jsou naše snové děti.
A snad to slepí
ten med.
Blahem slepí
běžíme z kopce,
doufaje, že si vystačíme s dechem.
Tepeme tepem.
Krev plná tepen?
Tepen je plná krev.
Koleno polštářem,
oči si zavážem.
S ničím se nepářem!
Jenom se šaty.
A jak...jak jsi na tom ty?
Konec debaty.
Přece...odejdem?
Do míst, kde neexistuje zem.
Sem! Sem!
Byl jsem světem podveden.
Jsem totiž možná jenom sen.
A možná jsem.
 


Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 9. září 2012 v 19:58 | Reagovat

Úžasne napísané!

2 Long Long | 10. září 2012 v 18:27 | Reagovat

Vykřič se - vždycky, když to bude pulsovat.. A zkus se nechat unášet svými sny, ty co přicházejí za otevřenýma očima.. Nevědomí se nás většinou snaží něčím poděsit. Asi je to jeho práce. Ale je tam bezpečnostní opatření - ty sny co budí po nocích jsou ráno nenávratně pryč.. A to prázdno můžeš pak zaplnit představami, kterými chceš ty..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama