Klub rváčů - Chuck Palahniuk

27. srpna 2012 v 20:07 | Sense |  Svět v pár slovech
Jako první jsem viděla film. Jako obvykle jsem až příliž pozdě zjistila, že existuje i knižní předloha. Byli jsme na chalupě, byla noc - jedna nebo dvě noci před úplňkem. A obloha byla jasná. A tak jsem film viděla v trochu zvláštním stavu mysli a pak jsme šly s kamarádkou ven, kde bylo jasno, tak jasno. Na obloze visela modrá lampa. Krok se trochu motal. Byla jsem Veroničin pocit neskutečné skutečnosti.
A kniha? Tak mě potěšilo, že se tón vyprávění téměř nezměnil. Vlastně mi vůbec nevadilo, že jsem viděla nejdřív film. Kniha byla ještě o stupeň brutálnější.
Nejšílenější mi na tom přišlo, že jsem se při knize i při filmu tak smála, ale že jsem přitom moc dobře věděla, jak smutný ten příběh je.
Už se nebojím modřin a zranění. Už o všem tolik nepřemýšlím. A vím, co bych chtěla udělat před smrtí.
A jestli to nedává smysl, tak si knížku přečtete. A budete vědět.

To staré rčení o tom, jak stále zabíjíš to, co miluješ, no, to funguje obousměrně.


Hlaveň pistole mám vraženou skoro do krku a Tyler říká: "Ve skutečnosti nezemřeme."

Je snadné plakat, když si uvědomíš, že každý, koho miluješ, tě zavrhne nebo zemře. Na dostatečně dlouhé časové přímce klesne procento přežívajících na nulu.

Každý se usmívá s tou neviditelnou pistolí u hlavy.

Tohle byla svoboda. Ztratit všechnu naději, to byla svoboda. Když jsem nic neříkal, lidé ve skupině předpokládali to nejhorší. Plakali usedavěji. I já jsem plakal usedavěji. Pohlédni ke hvězdám a je po tobě.

Někdy se probudíš a musíš se zeptat, kde to jsi. Probudíš se a nejsi nikde.
Probudíš se a to úplně stačí.

"Nevrátím se k tomu, jak jsem cítila život dřív."

Ať nikdy nejsem kompletní. Ať nikdy nejsem spokojený. Ať nikdy nejsem dokonalý.

Možná, že sebezdokonalení není odpověď. Tyler nikdy nepoznal svého otce. Možná, že odpověď je sebezničení.

Tehdy mi můj život připadal takový jaksi příliš sevřený, a možná, že musíme všechno rozbít, abychom ze sebe udělali něco lepšího.

Někdy něco uděláš a je to blbě. Někdy je blbě to, že to neuděláš.

"To děvče v 8G si vůbec nevěří," křičí Marla, "a bojí se, že až zestárne, bude mít čím dál tím míň možností."

Ne, říkám, nic se neděje. Přilož mi pistoli k hlavě a vymaluj stěnu mým mozkem. Je to ohromné, říkám. Fakt.

"Jedině tehdy, když jsi o všechno přišel," říká Tyler, "jedině tehdy můžeš absolutně všechno."

Říkám, klesli jsme dnes večer až na dno?

a říká, že naše kultura udělala ze smrti něco negativního. Stará zvířata by měla být nepřirozenou výjimkou.

Je spousta věcí, které nechceme vědět o lidech, které milujeme.

Nic není stálé. Všechno se rozpadá. Vím to, protože to ví Tyler.

Můžeš ztratit příliš mnoho. Já nemám nic. Ty máš.

Telefon zvonil v mém snu a není jasné, jestli skutečnost vklouzla do mého snu, nebo jestli můj sen přesáhl do skutečnosti.

Absolutně neznámí lidé tě nenávidí. Je ti to úplně jedno.

V takové chvíli se zároveň zmenšuješ a zvětšuješ. V takovém okamžiku na ničem nezáleží. Pohlédni ke hvězdám, a jsi pryč. Ne však tvoje zavazadlo. Na ničem nezáleží.

Jsem bezmocný. Jsem pitomý a nedělám nic jiného, než že chci a přeju si věci.

Úžasný zázrak smrti, kdy v jednom okamžiku jdeš a mluvíš a v příští vteřině je z tebe předmět. Jsem nic a ještě míň než nic. Studený. Neviditelný.

Jednu věc se musím naučit před koncem civilizace, a to jak se dívat na hvězdy a určit, kam jdu.

Naší velkou krizí jsou naše životy.
 


Komentáře

1 miralen miralen | Web | 27. srpna 2012 v 20:46 | Reagovat

vítej v klubu. teda, né rváčů.
v klubu milovníků Palahniuka.
protože on ví.
on prostě ví.
dneska je to už tak sedmá, osmá kniha, ta, co právě držím, ta od něj, ta, co právě čtu.
pořád ví.

...deliver me, Tyler, from being perfect.

2 Pealia Pealia | Web | 27. srpna 2012 v 20:51 | Reagovat

Prvně jsem viděla, pak četla, stejně jako ty. Tu knihu řadím mezi jednu z nejlepších, co jsem zatím četla. Ta kniha je plná výjimečných momentů a citátů a vět, které nutí k přemýšlení.
Uvedu jedno- Prvně musíš ztratit všechno, abys něco mohl dokázat.

3 Jaen Jaen | Web | 27. srpna 2012 v 21:04 | Reagovat

Právě jsi byla poslední tečka, která mě na Palahniuka navnadila..Když už i ty - tak to musí stát za to.

4 Sense Sense | 27. srpna 2012 v 21:17 | Reagovat

[1]: Těším se na jeho další knihy :)

[2]: Pro mě je to takovej objev prázdnin .)

[3]: :D Mohu jenom doporučit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama