Kdo chytá v žitě - Jerome David Salinger

27. srpna 2012 v 21:31 | Sense |  Svět v pár slovech
Říkala jsem si, že si nechám trochu časový odstup, když jsem knížku dočetla. Říkala jsem si, že mi toho možná potom dojde víc. Dojde mi, proč jsem sympatizovala s Holdenem, proč mi nelezl na nervy, proč jsem z knihy cítila stále větší a větší pocit sklíčenosti a zároveň jsem si připadala tak klidná. Nějaký čas už uplynul a já pořád nejsem schopná vyjádřit, proč mi v závěru knihy začaly týct slzy (fakt jsem se po poměrně dlouhý době u nějaké knihy rozbrečela). Já asi jenom, že znám to Prázdno, co křičelo mezi stránkami. Asi znám i to "zábavné" okolo činností, co nedávají smysl. Ten zvláštní způsob poflakování v bublině, se skrytými myšlenkami o lidech. A ten pocit, že ti, co jsem myslela že znám a mám ráda, jsou vlastně najednou nesympatičtí cizinci...
Možná bych tam dokázala najít ještě něco. Nebo aspoň bych to něco dokázala líp definovat. Zatím jsem schopná říct, že se mi to prostě líbilo. A někdy to stačí.

Skoro vždycky, když mi někdo něco dá, to skončí tím, že je mi z toho smutno.



Ve skutečnosti jsem tam trčel proto, poněvadž se mi nějak nechtělo říct všemu sbohem. Já jen jako, že jsem už kolikrát odešel z nějaký školy nebo odněkud, a ani jsem nevěděl, že odcházím. Tohle já nesnáším. Nezáleží mi na tom, jestli to sbohem říkám smutně nebo rád, ale když od někudy odcházím, chci si uvědomit, že odcházím. Když to člověk neví, je mu pak ještě hůř.

Ono se mnou bude zase všechno v pořádku. Já teď zrovna prodělávám takový období. Každej někdy prodělává nějaký období nebo tak, ne?

Všichni se řehtali jak houpací koně a mohli jste vzít jed na to, že se smějou něčemu, co není vůbec k smíchu. New York je příšerném, když se někdo pozdě v noci směje na ulici. Je to slyšet kilometry a kilometry, člověk z toho má takovej pocit opuštěnosti a hrozně ho to deprimuje.

Ono to není tak zlý, když svítí slunce, ale slunce svítí jenom, když se mu chce.

přece nepřestaneš mít někoho ráda jenom proto, že umřel - zvlášť, když byl minimálně tisíckrát milejší než všechny lidi, co znáš a co jsou naživu.

Ten pád, kde kterému se podle mě řítíš, je zvláštní druh pádu, takový strašný druh pádu. Člověku, který padá, není dopřáno ucítit ani uslyšet, že dopad na dno. Prostě padá a padá. A tohleto je souzeno lidem, kteří v tom nebo onom období svého života hledali něco, co jim jejich okolí nemůže poskytnout. A tak se vzdali hledání. Vzdali se dřív, než vůbec začali hledat.

Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.
 


Komentáře

1 LeXi LeXi | Web | 27. srpna 2012 v 22:02 | Reagovat

Kdysi jsem to četla. Myslím, že mi Holden lezl na nervy. Skoro určitě.:)Ale knížka je to skvělá i tak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama