Dočasná neexistence pondělků

4. srpna 2012 v 16:22 | Sense |  Poetické záblesky
Léto. Lyžovala jsem v červenci. Běhala jsem v bouřce bosa po silnicích, skákala do louží a pak ždímala oblečení. Běžěla jsem kukuřičným polem. Procházela jsem se večer po lesích. A v noci jsem se šla taky projít a ležela jsem v trávě a neviděla hvězdy kvůli příliš jasnýmu měsíci. A svět měl podobný barvy jako svět ve světle modrý lampy. A byla jsem na Vlčím vrchu a poslouchala, jak vyla. A taky jsem za ní běžela tou loukou.
A jo, bylo to tak trochu úžasný.


Snažím se prostě zabíjet Prázdno.
(A to níže psané se nepočítá.)



"Štěstí...pche, musíš to pojmenovat nějak líp.
Něco jako: Studnice věčného porozumění a žádné nudy,
nebo: Diamanty spadlé z podzimní duhy.
Ne takhle obyčejně. Štěstí, pche, takhle to nikdo nenajde.
Budou se okolo toho motat, zakopávat o to, chvíli na tom
stát, pak zase odcházet. Potřebuješ nějaké slavné jméno
a ceduli.
...
Co na mě tak koukáš?"
- "S cedulí by to každý našel."
"A o to jde, ne?"
...
- "Ne."

Když se na to podíváš, vidíš velkou hromadu rozpadlejch tónů kakofonickýho smíchu. A to je asi ta zatracená výhra.

Tak říkám nashledanou,
jo, říkám nashledanou
a procházím tou branou.

A pak tě možná napadne,
že ta tvář, co ji vídáš v zrcadle,
není tvá, to tedy ne,
to rozhodně ne.

Tohle byl původně nápad na povídku, ale nakonec jsem si řekla, že to stejně zabere roky, než mě napadne, jak to napsat, tak to sem dávám takhle.

Dobře, dobře. Fajn. Fajn. Tak já to teda udělám.
Takže...kam chceš jít? Kam?!
Dobře, dobře. Ne! Já sám. Teď už tě v tom nenechám.
Podej mi ruku.
"Kterou?"
Pravou - od srdce.
"Ty máš srdce napravo?"
Asi ano. Jednou mě tam vlevo střelili (nebo mě jen něco zasáhlo).
A já jsem to přežil.
"A co když se jenom špatně trefili?"
Tak pak jsem asi svůj život...tak trochu ve lži odžil.
"Tak pravou...ach...máš tak hrubé ruce. Od práce?"
To se ptáš?
"Vlastně ne."
Dobře, dobře. Takže, půjdeme?
"Jdeme."
A já ti o tom všem teď budu vyprávět.
 


Komentáře

1 Týna :-* Týna :-* | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 18:00 | Reagovat

Ahoj, je to takový abstraktní článek...moc jsem nechytla pointu- snad hledání štěstí?
Ale abstrakce je umění :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama