Asi proto

26. června 2012 v 18:15 | Sense |  Poetické záblesky
Ten strach, že se ztratím v ozvěnách.
Pocity jsou jenom klam.
Všechno utopený v autentických zážitcích?
Teď je ten den a ta chvíle,
kdy zase smím zavřít oči
a snít o tom, že jsou otevřené.
Teď je ta chvíle.
(A já jí chtěla zastavit, chtěla jsem
otevřít oči a snít o tom, že jsou
zavřené.)


Tohle je moje ráno.
Moje ráno, ze kterého se nikdy neprobudím.
Tohle je má noc.
Má noc, uprostřed které nikdy neusnu.
Tohle je ten život.
Položený na lopatky
doprostřed silnice.
Ten život.
Můj život.
Očividná nehoda. Dvouhlavá.
S jedním mozkem
A třemi bijícími neštěstími.
Srdce. Sval. Bum. Bum. Bum.
Blam.
Tohle je moje.
Na talíři od snídaně,
Co zbyl od večeře.

Hele, jsem unavená.
Tohle je přece jenom
Ticho (?)
Jenom ticho.
Nic, čeho by se měl člověk obávat.
Nic, čeho bych se měla já bát.
Nic, co by mělo být špatné.
Ale já se toho bojím.
Asi proto,
asi proto křičím.
 


Komentáře

1 moineaux moineaux | Web | 26. června 2012 v 18:40 | Reagovat

Hezká..  taková ta poezie strachu a úzkosti se mi vždycky líbí :D

2 Zee King Zee King | Web | 3. září 2012 v 17:54 | Reagovat

I když je tato Tvá poezie chvilkami velmi smutná, možná až depresivní, tak mi přijde zvláštně hezká. Podle mého názoru máš talent na právě takovýto druh poezie :) Budu se těšit na další! ;) Měj krásný den!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama