Soumrak na Worlornu - George R. R. Martin

8. května 2012 v 21:19 | Sense |  Svět v pár slovech
Brzy poté, co jsem začala číst, mi došlo, že tahle kniha bude více než Písni ledu a ohně podobná Martinovým povídkám, co jsem četla. A taky to tak bylo. A bylo to dobře a bylo to špatně. Tenhle spisovatel se prostě umí zavrtat pod kůži a hledat a hledat, až najde tu propastnou jámu, která je, myslím, v každém z nás. Najde prázdnotu a bolest a tluče a tluče, takže je slyšet jenom dunění, ozvěnu, co se odráží od nekonečných stěn kdesi v dáli. Je to skvělá kniha. Skvěle propracovaná se skvělým námětem, nenávist a nedůvěra k něčemu, co neznáme (atd.), zasazená v prostředí umírající planety, jejíž prázdná města jsou fascinující právě svou prázdnotou (Kryne Lamiya..).
Tak a už ticho. Už zase poslouchám..

Na nebi by měly být hvězdy.



Lidé z vnějších světů je sem přivezli, prostě aby vytvořili dotyk domova, ať už se domov nachází kdekoli.

Gwen řekla, že život najdou vepředu, na západě, když poletí k soumraku.

A s ním mě teď pojí jiné svazky, všechny povinnosti, které s sebou nese nefrit a stříbro. S tebou… S tebou jen vzpomínky.

Snaží se i dlouho po tom, co ta vytrvalost ztratila jakýkoli důvod a smysl. Pořád usiluje, i když je to k ničemu, protože všechno je mrtvé.

Štěstí je vždycky včera nebo zítra, ale nikdy dneska. Nemůže být, protože nakonec je to jen iluze - a iluze vypadají skutečné jen z dálky.

Dirk slyšel bubny a šepoty a přísliby. A věděl, že to poslední jsou jen lži.

Pomyslel si, že bolest je nejspíš to jediné, co ho drží při vědomí. Nějak si nedovedl představit, že by se ještě kdy probral, kdyby teď usnul.

Utíkat, to byla těžká věc. Zabít, to je drobnost, je to vlastně snadné.

Dlouho zvažoval, jestli nemá zemřít; tak nějak mu to připadalo jako dobrý nápad, ale nemohl se k tomu přimět.

Šel. Trpěl.
Možná v chůzi i spal, ale kráčet nepřestal.

Každé emerelské město je národ a stát, to vše v jediné věži, a většina Emerelců rodnou budovu ani nikdy neopustí. (I když ti, kdo to udělají, se pak stávají těmi největšími tuláky celého vesmíru.)

A město mělo svou píseň.
Nepodobalo se to žádné hudbě, kterou Dirk kdy poznal. Píseň byla přízračná a divá a skoro nelidská a co chvíli sílila a zase slábla. Byla to temná symfonie prázdnoty, bezhvězdných nocí a neklidných snů. Tvořilo ji sténání a šepot a vytí a také podivný hluboký zvuk, který nemohlo vydávat nic jiného, než sám smutek. Přes to vše to byla hudba.

"Docela se sem hodí. Píseň pro Worlorn."
"To až teď," opravila ho Gwen. "Je to píseň soumraku a blížící se tmy, po které už nikdy, vůbec nikdy nepřijde svítání. Píseň konce. Na vrcholku Festivalu zněla nevhodně. Kryne Lamiya…

Větrná hudba jako by ho táhla k sobě. Tiše k němu promlouvala, jako by ho přemlouvala, ať skočí… ať všechno skončí, ať skončí se vší hloupostí a nedůstojností a naprostou bezvýznamností té povrchní věci, které se říká život.

Ale když jsi mě opustila…všechno najednou bylo špatně, všechno mi zhořklo. A když jsem přece jen našel něco, co bylo v pořádku, zjistil jsem pak, že na tom nesejde, že to nic nemění. Byl jsem prázdný. Pořád jsem se snažil, ale vždycky jsem se dopracoval jen únavy a otupělosti a cynismu. (…) Myslel jsem si, že když tě zase najdu, možná bych mohl najít i sebe. Ale tak to nedopadlo.

"její hudba ti řekne, že nic nedopadá nijak a že nic taky nic neznamená. (…) Jsem taky unavená. Většinou to není vidět. (…) Pak ale přijdu sem… nebo někdy jenom uberu na tempu a příliš na dlouho se zamyslím. A pak se divím. To, co mám, přece zdaleka nestačí. To není to, po čem jsem toužila.

Jsou lidé, kterým se nedá věřit, lidé, kteří zapomněli na vlastní zákon, lidé bez svazků. Nejsou skuteční; jsou to iluze lidství bez podstaty. (…) Podstata lidství… to je jméno, svazek, slib. Je to uvnitř, i když to nosíme na pažích. Tak mi to říkala. Proto si Kavalaři berou teyny, tvrdila, a chodí po světech ve dvou, protože… protože když iluzi spoutáš železem, dokáže zpevnět a stát se skutečností.

Stejně je tady hodně málo hvězd. Na takových místech by lidé neměli žít. (…) nebesa jsou deprimující a pustá. Na nebi by měly být hvězdy.
A člověk by měl mít zákon. Přítele, teyna, něco, o co usiluje… něco, co ho přesahuje.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama