Pistolník - Stephen King

27. března 2012 v 17:17 | Sense |  Svět v pár slovech
Dobře, dobře, četla jsem to znovu :D. Před pár týdny jsem měla hroznou náladu znovu se podívat do Středosvěta. Když jsem pak začala číst, měla jsem pocit, jako bych se znovu setkala se starými přáteli. Po druhé čtený Pistolník měl ještě o rozměr víc, protože za Rolandovou tváří jsem teď viděla celou cestu z Gileadu až k Temné věži. Připomnělo mi to bouřky a fialová mračna.
Teď čekám, až se v knihovně objeví pokračování :).
(Mimochodem, moc dobře vím, že je to zvrácený a úchylný.:D Ale to není všechno to je jen jedna vrstva oblečení - ponožky, nebo tak něco.)


Hvězdy k tomu zůstávaly lhostejné stejně jako k válkám, ukřižování, vzkříšení. To by ho také těšilo.

Protože u nich uzdravil jednoho starce. Obyčejného starce umírajícího na trávu. Pětatřicetiletého starce.

- Půjč mi svá křídla, ptáku. Roztáhnu je a vznesu se na stoupavých proudech.

Oči patřily zatracenci, byly to skelné, civějící oči těch, kdo nejsou slepí, ale přitom nevidí, oči obrácené dovnitř, do neplodného pekla snů, které se vymkly kontrole, snů puštěných z řetězu, vystoupivších ze smrdutých bažin nevědomí.

"Nebojím se tvých pistolí Rolande. Děsí mě však tvá představa o odpovědích."

Světy se třásly skoro nadosah jeho prstů a on veden instinktem usiloval, aby se sám nezkazil, i když chladnější část jeho hlavy věděla, že takové úsilí je a vždycky bude marné.

Říkalo se, že člověk se nemůže spřátelit se sokolem, pokud sám není sokolem, osamělcem dočasně pobývajícím na zemi, bez přátel, které stejně nepotřebuje.

Seděl ztuhle ve tmě, ochromený hrůzou a děsem z toho, že se může jednou hnusit sám sobě.

Jsou také jiné světy, pistolníku, a jiní démoni. Tyto vody jsou hluboké.

Jsem zavázán.
Pak jsi zatracen.

Pistolník cítil, jak se mu na rty dere lež. Vyslovil ji: "Nic se ti nestane." A ještě větší lež: "Postarám se o to."
 


Komentáře

1 Das Das | Web | 27. března 2012 v 21:00 | Reagovat

O Stephenu Kingovi jsme slyšela, že strašně úžasně píše. A o tom se právě teď přesvědčuji, čtu od něj Za soumraku. :) Jsem docela spokojená, i když si myslím, že v romány určitě píše lepší než povídky. Ale je krásné jednou za čas si přečíst knihu s povídkami. :)
Spisovatel mi byl hnedka sympatický úvodní řečí. Na jeho styl psaní jsem si chvíli musela zvykat, ale jak ukazují úryvky, které jsi do článku napsala.. má svůj originální a úžasný styl. :)
Krásně jsi mě navnadila do čtení, takže rychlá sprcha a hupky dupky do postýlky si číst. :D

2 Dax Dax | Web | 31. března 2012 v 15:36 | Reagovat

Čaroděj a sklo byl pro mě díl s neuvěřitelnou atmosférou a až mystickým rozměrem...

3 Sense Sense | 31. března 2012 v 22:58 | Reagovat

[2]: Čte se jedním nádechem - a na konci se nedá vydechnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama