Vychází modrý světlo

16. února 2012 v 16:46 | Sense |  Poetické záblesky
Dobře, dobře. Už asi nemůžu. Tohle je tak starý. Zdál se mi sen. A připomněl mi vlny.

Šílenci jsou šťastný.
Tak šťastný, že objímaj svět
Svýma prázdnýma rukama.
Protože svět je všechno co mají,
Když po něm dupou rozpadlýma botama.
Toulaví.
Blázniví.
A šťastní jako nikdy.
Tančí s větrem.
Jsou vítr.
Jsou svobodný.
Když se napijou z flašky ve svym vězení z vlastních fóbií.





...

Dneska se nebudu smát.
Nebudu vůbec myslet.
Sundám všechny masky z obličeje.
Sednu si do křesla a budu zírat do zdi.
Budu mlčet.
Nebudu se nijak tvářit.
Budu se jen dívat před sebe.
A doufat, že mé oči nebudou mluvit.
Budu to jenom já.
Jenom já.
Jenom já, bez čehokoliv.
Budu celý večer hledět do zdi.
Nebudu myslet.
Nebudu.
Nebudu.

...

Všechno je tak klidné.
Tak tiché.
Jsem hluboko na dně oceánu.
Neplavu, jen se nechávám unášet proudem.
Pozoruji ten světle modrý proužek hladiny.
Zdá se tak vzdálený.
A přesto můžu natáhnout ruku a pohladit ho.
Rozvířím bublinky.
Krouží dokola přímo k té záři.
Všechno je tak klidné.
Tak tiché a neskutečné.
Tak hluboké…
Křičím.
Plíce mi plní voda.
Slaná voda.
Bušení srdce ustává.
Křičím.
Posílám všechen vzduch, co mám v plicích
K hladině.
Chci, aby žil, aby se osvobodil.
Aby se proletěl nad zemí,
Nad tou kulatou zemí.
Aby se díval do hloubek, na tmu.
Chci, aby pohladil ptáky po křídlech.
Chci, aby odnesl kousek mě.
Tam, tam vysoko do nebe
K bílým mrakům, ke hvězdách.
Opouští mě vzduch.
Opouští mě život.
Letí k hladině, aby se připojil ke světu.
Aby byl svět.
Abych byla svět…

...

Světla na obloze.
Ty tam nahoře.
Třpytí se.
Po nebi letí hvězda.

...

Přála bych si.
Strašně moc bych si přála.
Umět být šťastná.

...

Opravdu si myslíš
že mám takovej strach
že jsem tak hloupá
Tak pitomá
Tvoje chyba
Tápej
Hledej slunce
na tý šedý obloze
která se tam bohudíky!
objevila ráno
Hledej si
Tápej
Já jsem ta zlá
A opravdu si myslíš
že naprosto pitomá
Myslíš si
že budu čekat
než načerpáš sílu
Dostat mě pryč z přítomnosti
Víš
stíny pod stromy se protahujou
Přichází tma
čekej na její příchod
Bude to poslední
co uvidíš.
Umím čekat
Umím pozorovat stíny
A netřesou se mi ruce
když se mám bránit
Tak ty si myslíš že jsem zlá
Bod pro tebe
Všimla sis dřív
ale čas bránit se
mít stejně nebudeš.
Prchám před oblohou
A hledám
A čekám
až přijdeš
Abych já mohla jednou pro vždy
vymazat tebe
.
 


Komentáře

1 saol saol | Web | 16. února 2012 v 17:00 | Reagovat

Páni! :O Škoda toho depresiva, jinak je to naprosto umělecké :) Úžasné.

2 Tail-Haris Tail-Haris | Web | 16. února 2012 v 17:12 | Reagovat

to jo, je to fakt úžasné :)

3 Daysy Daysy | E-mail | Web | 16. února 2012 v 17:13 | Reagovat

Nádherně napsané.

4 Faira Faira | Web | 16. února 2012 v 19:12 | Reagovat

Jedním slovem geniální:) Ty první tři mě naprosto dostaly.

5 Bella Bella | Web | 17. února 2012 v 11:49 | Reagovat

Nemám slov.. Uchvátila mě hned první, pak druhá, pak ještě třetí.. Úžasné..

6 Long Long | 22. února 2012 v 19:59 | Reagovat

Modrý světlo.. Myslím, že to pálivé jsou slzy za víčky..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama