Kat

22. listopadu 2011 v 21:58 | Sense |  Poetické záblesky
Tak snadno se vzpomíná
tak snadno se sní, když jsme v sobě zavřený.
A klíč jsme hodili do truhlíku k sousedům
co se dávno vystěhovali
prý kvůli plísni
(nebo stínům, co po chodbách chodily)
Ty stíny znám. Nazývám je jmény.
(Svými).


Ticho je nejkrásnější hudba.
A nejkrásnější kniha má prázdné stránky.
A nejkrásnější člověk je ten bez vlastností
a slov jimiž by mohl
ublížit.
(Nebo mlčet.)

Oči bloudí k jediné hvězdě.
Ta ukazuje prstem k severu.
Láká domů k vzdušným hradům
na útesu.
A i pod něj.

Zvedá se nebe.
Rozhodlo se odletět
do daleké galaxie
minulých světů.
Jdeme dál.
Ha ha ha.
Jsme tady.
Uvěznění v jednom těle.
Úplně všichni jsme sami.
Úplně všichni jsme uzavřený ve svym těle.
Oči, co hledí ze zrcadla
mohou lhát.
(Budem se jim smát!)
I ty, co hledí do něj.

To světlo ukázalo vraha.
Ozářilo mu tvář a on se tak smál.
Úsměvem kata co byl zproštěn viny.
Za všechny hlavy co poslal k zemi.
To světlo bylo černé.
A pálilo v očích přihlížejících.
To světlo bylo moc
dát smrt
absolutní smrt.
(Měl je zachránit!)
 


Komentáře

1 Long Long | 23. listopadu 2011 v 19:06 | Reagovat

"Tak snadno se vzpomíná
tak snadno se sní, když jsme v sobě zavřený." - až bolestně snadno.. Překážka v dalším životě.. Neumíme otvírat..

"(nebo stínům, co po chodbách chodily)
Ty stíny znám. Nazývám je jmény.
(Svými)."

- Vyhasli.. Jako jednou i my..

"A nejkrásnější kniha má prázdné stránky.
A nejkrásnější člověk je ten bez vlastností"

(A nejkrásnější život je ten, který není..)

Sever.. Vždycky jsem byla asi nejvíc nakloněná západu, ale sever - skýtá útěchu.. Ledovou a bílou.
Na severu žijí vlci. Bez lidí.
Na severu musí být nádherné noční nebe..

"Úplně všichni jsme sami."
"Oči, co hledí ze zrcadla
mohou lhát."

Kat a vrah - pavučina inspirace..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama