V dálce čeká past.

23. října 2011 v 20:40 | Sense |  Poetické záblesky
Jen proud myšlenek podpořený roky únavy a čekání. Nebo možná ani to ne.

Patří jí ten cihlový lesk v očích.
Velká ryba bez zubů
číhá ve své sluji
z potrhaných křídel
Snů.

Kreslená postavička
odložila oranžový svetr.
Přišel čas prvních vrásek
- v očích.
Vlčice se zuby.
Musí splatit daň
Velké rybě bez zubů.

V dálce čeká past.


Na bílém papíře stojí
napsáno tisíc přání
bílou tužkou.
Jen jedno, jen jedno je černé:
"Zbav mě mé dýky,
co se tvarem nápadně shoduje
s dírou v mých zádech."

Pak přišla vlna.
(Velká ryba bez zubů.)
A papír zčernal,
tisíc bílých přání spatřeno.
Černé se navždy spojilo s černí.
Upadlo v zapomnění.

Proč musíme jít.
Zas a znovu.
Zas a znovu.
Znovu a zas.
Tam kde trhaj křídla,
nasazujou okovy.
V balíčku se svačinou
dávají nám mříže
(nakreslené na papíře).
Domů je daleko.
Domů už nejspíš nedojdem.

Stává se otrlou.
Bez oranžového svetru.
Vystavena chladu.

Berou jí slova zpod úst.
trhají je kleštěmi,
Říkají:
"Mluví jen ti, co to potřebují."
Její záchranou je prý mlčení.
(A mlácení hlavou do všech okolo.)

Nikdo nečeká
u lístků padajících z prstů,
že budou mluvit hezky
a natož pravdu.
Kapky vody se leskly na slunci.
Pršelo.
Pršelo světlo.

Nezáleží na domovech.
"Pojď čekáme.
Zde je náš dar
hysterického smíchu."
- cena za strach.

Čas tvrdí cosi o spojenectví.

A Velká ryba bez zubů kýve hlavou.
Jsme si rovni
ve svých starostech.
A mrtví spí.
Zatímco my běháme bosí ulicemi.

Zbyly sny.
Když už nic.
Domů už asi nedojdem.
 


Komentáře

1 Long Long | 23. října 2011 v 21:19 | Reagovat

Fascinuje mě to..

Proč musíme jít.
Zas a znovu.
Zas a znovu.
Znovu a zas.
Tam kde trhaj křídla,
nasazujou okovy.
V balíčku se svačinou
dávají nám mříže
(nakreslené na papíře).
Domů je daleko.
Domů už nejspíš nedojdem.

Bez oranžového svetru.
Nezáleží na domovech.

Prostě mám strašně ráda tvoje věty.. Říkají toho strašně moc - až neúnosně pocitů - v pár slovech..

Domů je daleko. Domů už nejspíš nedojdem..

Takový odevzdaný smutek.. K pláči..

2 Bella Bella | 23. října 2011 v 22:57 | Reagovat

Něco mi to hrozně připomnělo.. A je to jaski strašně..bezútěšné..? Zoufalé.. Ale strašně mě to oslovuje.. Nemůžu vybrat, co přesně mě zaujalo - dochází mi slova.. Budu si to muset přečíst někdy jindy znova..

3 Arride Arride | E-mail | Web | 25. října 2011 v 19:49 | Reagovat

Máš veľmi milý blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama