Skleněnky

13. září 2011 v 20:03 | Sense |  Poetické záblesky
Zase, je to staré několik (pět, deset, patnáct?) dní. Nepamatuji si, že bych to psala. A je to tu asi jen z lítosti, že nemám čas a nejsem schopná psát. Mám pocit, že na dva týdny jsem nevypotila ani čárku (kromě brutální básničky do školy) a chybí mi to. Vůbec je něco jinak. Ty pitomý začátky.


(Víš, stejně jsem nejvíc sám,
když tě tu mám.)

Dvě polámaný skleněnky
- dvě oči jedný panenky.
Bojím se, co že jsme ztratili,
ve hře na děti.
Co že se rozpilo
v očích dvou labutí
(v zčernalých perutích).
Následky?
Bolest.

(Šli jsme dopředu.
A dívali se vzad.)
 


Komentáře

1 Kasumi Kasumi | Web | 13. září 2011 v 20:22 | Reagovat

Naprosto úchvatný... páni, chtěla bych být taky něčeho takovýho schopná.

2 Veronika Veronika | Web | 13. září 2011 v 21:01 | Reagovat

Je to.. pro mě spletité, ale tak hezké! :)

3 Bella Bella | 13. září 2011 v 21:57 | Reagovat

To je nádherný..
"Víš, stejně jsem nejvíc sám,
když tě tu mám." - to si zapamatuju..
a pak "co že jsme ztratili,
ve hře na děti."
labutě..
"Následky?
Bolest."
A zas ten konec - poslední věta..

4 Long Long | 14. září 2011 v 16:01 | Reagovat

Bojím se, co že jsme ztratili,
ve hře na děti.
Co že se rozpilo
v očích dvou labutí

(Šli jsme dopředu.
A dívali se vzad.)

:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama