Dlouhý pochod - Richard Bachman

4. září 2011 v 14:31 | Sense |  Svět v pár slovech
neboli Stephen King, ale mě tahle kniha prostě vždycky přišla jako bachmanovka. O prázdninách jsem si jí znovu četla. A taky jsem zjistila, že neřeším žádná negativa v podobě některých (všech!) nejasností. Když jí otevřu, prostě jen jdu. Na ničem jiném nezáležilí. ("Jen je zvedat a pokládat.") A konec..přijde mi geniální, bez ohledu na to, co jsem o něm slyšela.

Jsou to zvířata, jasně. Ale kde sakra bereš jistotu, že my jsme díky tomu lidi?

Toužíme po smrti, proto to děláme. proč jinak Garraty, proč jinak?

"Asi umře, co?" ozval se Stebbins.
"Nejspíš," přisvědčil McVries. "Všichni umíráme, pokud sis nevšimnul."

"Ale je to jen déšť. Že je to jen déšť, Garraty?"

Měl pocit, že ho kdysi kdosi miloval, že kdysi miloval i on sám. Ale teď mu zbyl jen jazz, sílící rytmus bicích v hlavě a z mámy byl jen kožich vycpaný slámou, z Jan pouhá figurína ve výloze obchoďáku.

Chtěl být s nimi, zůstat s nimi až do smrti.

Doufal, že ty výstřely neuslyší. Ale slyšel.

A ona to je přirozená věc. Svým způsobem je to ta nejpřirozenější věc na světě.

 


Komentáře

1 Vallie Vallie | Web | 4. září 2011 v 15:25 | Reagovat

Zajímalo by mě, jak někdo může na takovýto příběh přijít. Docela často mě při čtení mrazilo, ale celkový dojem je jednoznačně pozitivní... velmi pozitivní.

2 Bella Bella | 4. září 2011 v 16:39 | Reagovat

Long mi o tom vykládala, když jsme byly na výletě.. Neuvěřitelný příběh..

3 Long Long | 4. září 2011 v 17:07 | Reagovat

U všech těhle vět jsem se taky zastavila..
"Doufal, že ty výstřely neuslyší. Ale slyšel."
- Nejvíc mě dostávaly tyhle krutý věty..
Prostě syrové. Celá kniha od začátku do konce..
Mně konec zmátl, tím, že v podstatě nebyl konec, ani otevřený.. Prostě nebyl - pro mě.
Ale možná to tak bylo nejlepší - ten pochod byl prostě nekonečný..

Myslim, že na ten příběh asi nikdy nezapomenu..

4 Sense Sense | 4. září 2011 v 19:23 | Reagovat

[1]: Mrazivý, divný, neuvěřitelně originální

[2]: To by mě zajímalo. Jaké to je, když člověk skutečně jde.

[3]: A hlavně mohl znamenat cokoliv. Přece jen, byli jsme v jeho hlavě a co mi víme, co viděl v pomatení smyslů..
Usadil se mi v hlavě a přichází a vrací se mi a kdykoliv jdu, představuju si, jaký by to bylo, kdyby se ta cesta změnila v můj jediný život. A co ta cesta života..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama