Monology

20. srpna 2011 v 22:32 | Sense |  Vřískot
Další nalezenci v jednom sešitě. Nevím už, kdy jsem to psala. Vím jen, že to bylo všechno najednou. Hlavou mi běžela miliarda myšlenek a každou chvíli jsem si musela znovu rozsvítit, abych mohla psát. Původně jsem myslela, že to bylo před táborem. (A nejspíš ano.) I když teď mám spíš pocit, že až po něm. Dávalo by to větší smysl.



Nakonec celý život strávíme otázkami. Proč tu jsme. Až jednou prostě nebudem.

Nikdy nejsme na správném konci cesty. Ani jeden konec není správný.

Prach nikdy nepřestane padat. (Alespoň dokud bude světlo, přes které by byl vidět.)

Proč se ryby narodily s touhou po křídlech a ptáci s touhou po ploutvích?
A lidé s touhou po svobodě?
(A sklony ke klišé, když (ne*)odbije půlnoc?)
*Kdo má dneska takové hodiny, které by odbíjely?

Proč se nedá prostě vypnout mozek?
Proč se nedá vypnout -
(Dá.)
A pak znovu zapnout.

"Vidíš, támhle je konec naší cesty."
"Vidím."
"Krásné místo, co myslíš?"
"Krásné."
"Až dojdeme nakonec, uvidíme se tady, jak stojíme a s touhou se díváme k cíli."
"-"
"A s touhou se budeme dívat zase na začátek."

"Jsem unavená."
"Tak jdi spát."
"I spánek mě unavuje."
"-"
"Odpočinu si někdy?"
"Jednou ano."
"Ne! Odpočinout znamená načerpat síly na další cestu."
"A proč by to tak nemělo být?"

I přes to všechno budu mít stále strach.
Mám tak hroznej strach.
A ten mě akorát zpomaluje místo, aby mi pomohl rozběhnout se.
"Co si tedy přeješ?"
"Bezpečí...i za cenu nebezpečenství."

A tak tu končím,
příteli můj.
S čumákem v papíru
a ušima z papíru.
Měla bych jít spát.
Tak se zapomíná.

Mám strach nenávidět.

Teď to udělám.
Nechám spadnout kameny na zem.
Rozkutálet skleněnky.
Pak už nebudu moct psát.
A zbytek spolkne
velká ryba bez zubů.

Svět má nekonečno tváří. A musel bys je posbírat všechny, abys ho pochopil.

K té bráně musíš dojít sama.
A najít odvahu k zaklepání.
A k otevření dveří.
A k zapojení se do davu.
A najít odvahu k tomu se jednoho dne už nebát.
Přestože budeš stále ta holka před bránou.
 


Komentáře

1 Cosey Mo Cosey Mo | Web | 21. srpna 2011 v 11:26 | Reagovat

to je hodně dobré ;) "Proč se ryby narodily s touhou po křídlech a ptáci s touhou po ploutvích?
A lidé s touhou po svobodě?"

2 Long Long | 21. srpna 2011 v 19:47 | Reagovat

Proč se ryby narodily s touhou po křídlech a ptáci s touhou po ploutvích?
A lidé s touhou po svobodě?

I přes to všechno budu mít stále strach.
Mám tak hroznej strach.

Chybíš mi, Sestři..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama