Jsme tady a teď a jdeme dál.

30. července 2011 v 19:13 | Sense |  Poetické záblesky
První kroky po probuzení. Potřebuju se toho zbavit. Oklepat se. Ten sen byl krásnej. A už zase ulítnul.

Inception - Time




(Citace: Hurt, Něgdy, Návrat)


Nějak začít
a hlavně (se) nebláznit.
Jsme tady. Pamatuješ?
A dál mrtvo.
Báli jsme se začít.
A pršelo.
A pršelo.
A ledy se začaly oddělovat.
Už jsme tady. Ty jo.

(Čím jsem se to stal? Můj nejdražší. Všichni, já vím, nakonec odejdou.)
Zase ta tma v očích.
Ztratil se.
A přesně toho jsem se bála.
(Nechám tě v tom. Ublížím ti.)
A zase pršelo.
Nechápali, že mám prázdné ruce
a pocit viny
že jsem tu nebyla.

(Podle kolejí se vracím domů.)
Jsi hodná.
Tak hodná.
A já.
A já.
To neudělali.
"Líbí se ti tam?"
"Moc ne.."
"Představ si, že jsme pod vodou. Podívej, ryba! A hele. Bublinky! Stoupají vzhůru. A tím oknem můžeme vyplavat do dalekých oceánů."
(Čím jsem se to stal?)
"Zůstaň hodnej."
A ta slova tu už byla.
"Matýsku, já nechci za tou zlou tetou.."
"Budu plakat."
Tak vážný pohled.
"Ne, budeš se smát!"

Jsme teď a tady a jdeme dál.
"Otřu si štít o tvůj obličej."
"Teď můžu umřít."
"Poběžíme."
A ta mlha plula.
A svět se zastavil v tom okamžiku.
A já tam nechala kus sebe.
Mělo to tak být.
(Lidé jen chvíli pláčou, dále jdou
a paměť mají děravou.)

(Svět víc nám zkrásní vzpomínkou.)
Mám ráda.
A ty jiskry se vznesly a proměnily se v hvězdy.

Dveře se otvíraj.
A pohledy se stáčej.
A oni vidí
a objímaj
spáče.
"Žiju."
(dál se větru ptáš
a mlčení ti odpoví.)
Hřmí.

"Chci běhat v dešti."
"Pořád se směješ."
"Jdeme prostě dál."
"Já nechci pryč."

"Sova!"


 


Komentáře

1 listery listery | Web | 30. července 2011 v 19:34 | Reagovat

To je tak strašně hezký! :) Zvlášť s tou písničkou v pozadí...soundtrack od Počátku prostě miluju :)

2 Long Long | 30. července 2011 v 20:45 | Reagovat

Je to hodně silný.. Salva pulzujících pocitů.. Bolavých..?

3 # # | 31. července 2011 v 9:38 | Reagovat

ahoj. je dobře, že se nenecháváš svazovat a píšeš otevřeným veršem. to mi nikdy nešlo, proto obdivuju ty, kdo to zvládají.
jen si dovolím malou nezávaznou poznámku. ten obrat z překlad hurt by možná měl znít "každý, koho znám, nakonec odejde". ovšem nenech se svazovat ani malými nezávaznými poznámkami ;)
jen tak dál

4 Sense Sense | 31. července 2011 v 11:16 | Reagovat

[1]: Děkuju. Taky ho mám hrozně ráda. Je s ním všechno takové silnější, větší..

[2]: Jo, vzpomínky. Vždycky bolí.

[3]: Já to jinak neumím a křičet potřebuju.
Vím, že by měl, trochu jsem si to upravila, aby mi to samotné dávalo větší smysl. Víc mi to takhle sedí do vzpomínek, dá se říct.
Děkuji.

5 Livien Livien | Web | 2. srpna 2011 v 8:34 | Reagovat

S hudbou je to...nádherné.

6 Bella Bella | 14. srpna 2011 v 20:01 | Reagovat

Myslím, že nemám, co říct..

"(Čím jsem se to stal? Můj nejdražší. Všichni, já vím, nakonec odejdou.)
Zase ta tma v očích.
Ztratil se.
A přesně toho jsem se bála.
(Nechám tě v tom. Ublížím ti.)
...
Nechápali, že mám prázdné ruce
a pocit viny
že jsem tu nebyla.

(Podle kolejí se vracím domů.)
Jsi hodná.
Tak hodná.
A já.
A já.
To neudělali.
...
(Čím jsem se to stal?)
"Zůstaň hodnej."
A ta slova tu už byla.
...
"Budu plakat."
Tak vážný pohled.
"Ne, budeš se smát!"

Jsme teď a tady a jdeme dál.
...
A svět se zastavil v tom okamžiku.
A já tam nechala kus sebe.
Mělo to tak být."

A konec a ta hudba a...Uáh!

7 Sense Sense | 14. srpna 2011 v 22:31 | Reagovat

[6]: :) Ta hudba mě dostala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama