Zpěv Susannah - Stephen King

19. června 2011 v 14:03 | Sense |  Svět v pár slovech
Tentokrát jsem si nedala ani chvilku oddechu - je to asi půl hodiny, co jsem dočetla Zpěv Susannah. Z informací, co se donesly k mým uším (očím) byla prý tahle kniha (občas se mi zdá, že ty informace snad byly o něčem jiném) jen jakýmsi napínákem. Nepřinášela žádné velké inovace, jen přidala otázky a připravila ságu na "Velké finále". Asi jsem přišla z jiných dveří, ale vůbec nejsem toho názoru.
Naopak, tahle kniha se mi líbila *chrání si oči proti případným letícím kamenům* snad víc než Vlci. A rozhodně mi přišla opět jiná, než všechny ostatní. Dojemná, velice -, ale jinak, než Čaroděj a sklo. Byla kratší - oproti ostatním o dost - ale to vůbec nevadilo. Měla skvělou atmosféru, která mi vychovovala. Při její četbě venku pršelo, nebo bylo zataženo a já ležela zachumlaná pod dekou a pila čaj a četla a bylo mi dobře a byla jsem absolutně potopená v příběhu. V jedné fázi jsem dokonce pochybovala, dost vážně o tom, kde jsem, kdo jsem a měla jsem pocit, že moje minulost nikdy nebyla.
Fakt se mi to líbilo. Jen mě děsí, že už je to jenom jedna další kniha (ale vlastně není, dokud bude, co číst od něj, nebude nic jako poslední kniha).
Tak.
Jsem asi fakt děsnej závislák.


"Zlost je nejméně užitečný cit. Ničí mysl a ubližuje srdci."

Protože smrt je dar, který nikdo zpátky nevezme. Smrt, stejně jako diamanty, je věčná.

"Nectím žádného boha," odpověděl Roland. "Ctím Věž, ale k té se modlit nebudu."

Já...vidím. To je vše. Jenomže, když se podívám pořádně, začne to být skutečné.
(Ještě něco.. Spoustu z téhle knížky mi připomnělo věci, které jsem kdysi psala, témata, o kterých jsem přemýšlela a přemýšlím. Možná taky tím, je mi tak blízko.)

Ale v myšlence není žádná láska, v dedukci není nic, co přetrvá, v racionalismu je pouze smrt.

Eddie věděl, že jeho přítel má pravdu. Jeho přítel měl skoro vždycky pravdu, což byla jedna z mála věcí, které na něm Eddie nesnášel.

Odmítám věřit, že jsem postava. Tohle je sakra můj život!
(...) místo, kde stíny jsou zrušený a čas zadržuje dech.

Vítr její přátelství odnese!
Když se příliš přiblíží,
zas a znovu ublíží.

Dřív jsem si myslel, že nejhorší by bylo dojít k Temné věži a zjistit, že horní komnata je prázdná. Že Bůh všech vesmírů je buď mrtvý, nebo ani neexistoval.

Myslím, že nepotřebuje být nesmrtelnej. Myslím, že akorát potřebuje napsat ten pravej příběh. Protože některý příběhy fakt žijou navěky.
Když někdo v příběhu řekne ,On ví', na dalším řádku obvykle stojí ,Musíme ho zabít'.

Víš, já příběhy moc neumím vyprávět. Zní to divně, ale je to tak. To je důvod, proč je píšu.

Je to... já nevím, prostě tě to najednou začne míň bavit, to věčné vysedávání a budeší do klávesnice. Vidíš míň jasně. Pořád míň tě vzrušuje, že vyprávíš ten příběh sobě. A potom, aby toho nebylo málo, dostaneš nový nápad, celý naleštěný, jen svítí, přímo výstavní, bez jediného škrábance. Ještě jsi ho nestačil zmršit, aspoň zatím. A potom...no...

Prostě to přjde - já jenom pohybuju prsty. Nikdy nevychází z hlavy.

"A jak to víš?"
"Vítr mi to pošeptal," řekl.

(... Co je známo, nemůže být neznámo." Odmlčel se. "Snad kromě smrti."

"Dávej si pozor na rozum."

Vidí to, cítí to, je úplně ztracená v té slavné a někdo by možná řekl hloupé naději. (...) Chápe, jak ten neustálý strach dělá přátele vzácnějšími.

Susannah si s hořkostí uvědomila, že teď může jasně definovat ka-mai : ta, které dali naději, ale žádnou jinou možnost.

No jo, kdo si pamatuje všechna ta odporná zákoutí dětství? Kdo by chtěl?

Je mnoho světů a mnoho příběhů, ale nezbývá čas.

Když píšu tenhle příběh, připadám si vždycky, jakobych se vrátil domů.

"Jsi ve větším bezpečí, když jsi s pistolníky."

Ale v této chvíli svítí sluníčko, je krásně a já se vydám na procházku.
 


Komentáře

1 Karin Karin | Web | 19. června 2011 v 14:17 | Reagovat

Ja som práve tiež dočítala jednu knihu od Stephana Kinga bola úžasná : "Tretie oko"
Čítala si? ;)

2 ratuska ratuska | Web | 19. června 2011 v 15:32 | Reagovat

Á, další kingofil :-D. Všechny díly Temné věže jsou úžasné a já se moc těším na další, který se chystá v roce 2012 k vydání.

3 Long Long | 19. června 2011 v 16:15 | Reagovat

Odmítám věřit, že jsem postava. Tohle je sakra můj život!
(...) místo, kde stíny jsou zrušený a čas zadržuje dech.

Vítr její přátelství odnese!
Když se příliš přiblíží,
zas a znovu ublíží.

Víš, já příběhy moc neumím vyprávět. Zní to divně, ale je to tak. To je důvod, proč je píšu.

Je to... já nevím, prostě tě to najednou začne míň bavit, to věčné vysedávání a budeší do klávesnice. Vidíš míň jasně. Pořád míň tě vzrušuje, že vyprávíš ten příběh sobě. A potom, aby toho nebylo málo, dostaneš nový nápad, celý naleštěný, jen svítí, přímo výstavní, bez jediného škrábance. Ještě jsi ho nestačil zmršit, aspoň zatím. A potom...no...

"A jak to víš?"
"Vítr mi to pošeptal," řekl.

...

"Dávej si pozor na rozum."

4 Long Long | 19. června 2011 v 16:17 | Reagovat

Vítr její přátelství odnese!
Když se příliš přiblíží,
zas a znovu ublíží.

- Au.. Slyším ho šumět v uších.

Víš, já příběhy moc neumím vyprávět. Zní to divně, ale je to tak. To je důvod, proč je píšu.

- Verbální komunikace - všimla sis, jak se většina z nás zakoktává, opakuje často tatáž slova, nemůže přijít za správné označení, vymanit se z mlčení..? Jsme na tom stejně.

"A jak to víš?"
"Vítr mi to pošeptal," řekl.

... :)

"Dávej si pozor na rozum."

- Jo..

5 Long Long | 19. června 2011 v 16:18 | Reagovat

[3]: Ten pitomej blog.. No, ty se v tom nějak vyznáš, viď? :D

6 Sense Sense | 19. června 2011 v 17:02 | Reagovat

[1]: O té jsem snad ani neslyšela :) Doplním.

[2]: Přesně tak. Vážně? Á, to je paráda! :)

[5]: Jistě! :D
K tý verbální komunikaci, přesně - a pořád zapomínám, o čem jsem to chtěla mluvit a za největší příšernost považuju zkoušení u tabule. Psaním si utřídím myšlenky. Prostě to nějak funguje. Nepředbíhají se a čekají, až na ně přijde řada :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama