Probuďte se

30. června 2011 v 19:08 | Sense |  Povídky
Je to jen takový záblesk, který jsem měla cestou do školy. Teď jsem to objevila v Pentovi. (Jelikož byl na dovolený, tak už to tu asi leží pěkně dlouho.) A ani to nijak nebudu měnit. Užívejte prázdnin :).


Dopadá sem chladné odpolední světlo pozdního slunce. V jeho záři se ve vzduchu vznáší deset tisíc částeček prachu. Snáší se ve víru dolů jako ve zpomaleném záběru. Lesknou se - tisíc sluncí ve vesmíru.
Vládne mrtvé ticho. Takové ticho jaké nastane po výbuchu, kdy všichni přeživší sbírají dech na výkřik děsu, strachu, nebo bolesti. Zdánlivě opuštěným vestibulem metra poletují zbloudilé útržky letáků. Svět zpomaluje. Nedýchá. Zdá se mrtev. Zdá se bez síly dále se točit. I to slunce vypadá, že stojí na místě, odmítá se pohnout dál. Noc je v nedohlednu.
Svět zaplňuje tak prázdné ticho. Ozývá se v mysli jako temné dunění. Odráží se dutou ozvěnou. Mrtvým metrem (městem, světem) kráčí dlouhými rozvážnými kroky lidé. Tváře mají šedé. Vlasy mají šedé. Oblečení mají šedé. A není to slunečním světlem. A není to dlouhou zbytečnou prací.
Oči mají otevřené a slepé. Nehýbají rukama, jen nohama. Ve stejném tempu jako ráno vykročili z postele. Hledí na sebe navzájem a nevidí se. Nevidí ani svět. To snové tiché odpoledne. Ten klid. Nevidí, jak ve vzduchu krouží omámení ptáci. Ani jak vítr šumí v korunách divokých stromů.
Ve vestibulu metra stojí muž. Oči má bledě modré, vlasy tmavé a odhodlaný pohled. Možná je smutný. Možná má strach. Stojí a hledí šedým lidem do očí. V rukou drží veliký bílý transparent. Jsou na něm velikým červeným písmem napsána dvě slova.
Muž volá na lidi a hlas mu prostupuje žal.
Před nohama proletí kus papíru.
"Probuďte se," volá. "Probuďte se.."
 


Komentáře

1 Jasmína Jasmína | Web | 30. června 2011 v 19:39 | Reagovat

Hezké.. Říkám si, že bych nechtěla být tim mužem.

2 bigbiz bigbiz | Web | 1. července 2011 v 0:11 | Reagovat

Tak tahle povídka je hodně dobrá a bohužel i pravdivá. Taky bych si přál, aby se lidi probudili a začali vnímat svět kolem sebe. Ale nevím, jestli to ještě jde. Ale snad ano.

3 Long Long | 14. července 2011 v 21:01 | Reagovat

To je úžasný... Zezačátku mě to moc nechytlo, ale když jsem viděla ty šedé lidi, ty automatické stroje.. Ten muž - modré oči - slepec v davu - a ta bezmoc..
Křičela bych s ním...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama