Bolí to stromy

29. června 2011 v 21:16 | Sense |  Poetické záblesky
Zítra vysvědčení. Pak chalupa. Asi se rozběhnu a poběžím, dokud zase nebudu moct dýchat (ani myslet). A bude líp.
A ten strom na Vlčím vrchu skutečně stojí.


Osaměle stojí strom
uprostřed polí.
A v dálce zazní hrom
a strom se bojí,
bojí.
A má proč,
stárne

Zvedá větve k nebesům
A kořeny hloub v zem.
A zevnitř ryjí červotoči.
Ale to jim nestačí,
napadnou listy,
pošlou je dolů.

Stojí tak osaměle.
V dálce je les a natahuje
své větve místo paží.
A když se strom nedívá,
obrací se zády.
(a zapomínají)
A znovu žijí.
Svůj život plný
stromů sousedů.

Až uhodí blesk,
možná si popláčou.
Ale to nic nezmění.
 


Komentáře

1 Moniska Moniska | Web | 29. června 2011 v 21:35 | Reagovat

To je nádherně procítěné.

2 m# m# | 3. července 2011 v 0:21 | Reagovat

člověk a jeho vztah k duchovnímu světu. to v tom vidím. stále máme s přírodou mnoho společného, jen už to nevnímáme. jsme před lesem příliš uzavření. kéž bychom si uchovali tu bezprostřednost, co jsme měli jako děti. nebyl by důvod bát se blesku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama