Principálova dcera - Jostein Gaarder

30. května 2011 v 20:52 | Sense |  Svět v pár slovech
Přestože se mi kniha nijak zvlášť nelíbila, vypsala jsem si zase pár vět. Samozřejmě, hlavní nápad byl skvělý, ale holt hlavní postava nebyla napsána k tomu, aby se s ní člověk sžil. A pak, dvě stě stránek je krátká doba. A já jsem zhýčkaná tím, jak se vždycky sžiju s postavami (a pak umírám, protože jsem ztratila přátele). Tahle kniha alespoň tolik nebolela. I když.. Každopádně, párkrát mě pár vět pořádně praštilo do hlavy.


Přijde mi smutnější být opuštěný v nějakém evropském velkoměstě než na opuštěném ostrůvku v Tichém oceánu.

Jen mě bavilo dívat se, jak ostatní intenzivně žijí.

Brečel jsem proto, že jsem měl strach z vlastní fantazie.

Osamělost a touha jsou dvě strany téže mince.

A co zázrak existence? Důležitější než cokoliv v celém vesmíru. Co si mají počít hvězdy? Nic, jen setrvat na svých drahách.

Psaní je plodem života. Život není plodem psaní.

Měl jsem víc fantazie, než kolik mohl svět použít. Nikdy jsem nežil opravdový život, a tím jsem si to kompenzoval.

Život je tak zoufale krátký.

Pod tenkým ledem, na němž jsem se pohyboval, jsem cítil hrozbu temné a ledové hlubiny.

Nemám jiné přání než smět být člověkem. Chci se dívat na ptáky a na stromy a slyšet děti, jak se smějí. Chci zůstat na světě, vykašlat se na všechnu fantazii a jenom žít.
 


Komentáře

1 Jasmína Jasmína | Web | 30. května 2011 v 21:14 | Reagovat

To vypadá na zajímavou knížku..

2 Long Long | 30. května 2011 v 21:41 | Reagovat

Chtěla jsem nejdřív vytáhnout to, co mě oslovilo nejvíc, ale musela bych skoro všechno..
Otázkou zůstává, jestli se dá normálně žít, když už nás polapí nebezpečné stezky vlastní fantazie..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama