Čaroděj a sklo - Stephen King

17. května 2011 v 18:57 | Sense |  Svět v pár slovech
Eddie si myslel, že uvnitř Rolandovy mysli možná vládne noc už dlouho, moc dlouho - a úsvit stále v nedohlednu.

Pravda někdy nebyla totéž co skutečnost.

Každý měl
(ptáku a medvěde, zajíci, rybo)
své nejmilejší přání, a právě v něm se s Dorotkou Rolandovi noví přátelé (a sám Roland, když na to přišlo) nejsilněji ztotožňovali: chtěla znovu najít cestu domů.

"Ty to víš," řekla. "chceme, co chce každý, pokud vím - chceme se dostat domů, protože není nad domov. My-"
"Nemůžeme se vrátit domů."

"Síla, vůle a odhodlání jsou dobrá slova," poznamenal Roland. "Ale ještě je jedno špatné slovo, které znamená totéž. A to zní posedlost."

odpověděl Roland po chvilce rozmýšlení. Všichni tři na něj zazírali s otevřenými ústy.
Roland z Gileadu zažertoval.

Našeho světa. Teď už našeho světa. Jestli se vrátíme do Ameriky, a to možná budeme muset, než tohle skončí, přijedeme tam jako cizinci do cizí země, ať to bude v jakém chce čase. Náš svět je teď tady. Svět Paprsků a Strážců a Temné věže.

Tohle je povětšinou všechno ze závěru knížky. Zbytek jsem většinou byla úplně mimo všechny zaznamenávací přístroje. Mimo tenhle svět. Byla jsem ve Středosvětě. Ano, porušila jsem nevědomky takové své vnitřní pravidlo, že nikdy nedovolím knížce, aby mě úplně pohltila, příběhu, abych jím začala žít. Protože jakmile se tak stane, vystřízlivění si většinou vyžádá několik nocí s popletenými sny a ten mizerný pocit prázdnoty, než se zase všechno vrátí do původních kolejí. (Jako by mi umřel někdo blízký..) Takže včera jsem jí dočetla a dneska se s tím vším horkotěžko vyrovnávám.
Takže si na konto připisuji další (mimochodem víc jak šestiset stránkovou) knížku, u níž jsem nebyla schopná zastavit, jak jsem byla potopená a kdy jsem si dávala pauzy jenom na to, abych se zbavila nežádoucí vody v očích. Protože ta atmosféra byla strašlivá. Celou dobu jsem věděla, že to dopadne špatně, celou dobu to dýchalo ze stránek. Ten pocit dusivé beznaděje. Nemohla jsem zastavit, ale nechtěla jsem pokračovat. I jsem brzy začala tušit, co dopadne špatně. Tušení přešlo skoro v jistotu. A když se pak potvrdilo to, co jsem si myslela, byla to stejně jako rána něčím hodně těžkým do břicha.
Fascinuje mě, jak přestože je to z drtivé většiny prostě příběh a ještě z fantasy prostředí, tolik věcí platí tady a dnes. Tolik věcí mě dusí, protože se s nimi stotožňuju... Vím, že bych si měla dát chvíli pauzu. (Další droga) A možná to jeden dva dny vydržím. Ale pak, budu číst dál. A stále budu hledat dveře.
 


Komentáře

1 belenizubu belenizubu | Web | 17. května 2011 v 19:08 | Reagovat

Stephen King je pro mě jeden z největších autorů ve svém žánru. Nikdy jsem nepřečetl knihu tak rychle jako jeho dílo Osvícení, které mimochodem bylo i výborně zfilmované, jako více knižních titulů od Kinga.

2 KadetJaina KadetJaina | Web | 17. května 2011 v 20:09 | Reagovat

Hm, což mi připomíná, že bych měla začít číst Vlky z Caly, abych se s tou Temnou věží pohnula. Kingovy práce nemají ve světě hororu konkurenci, prostě ho žeru...

3 Long Long | 17. května 2011 v 20:47 | Reagovat

"Síla, vůle a odhodlání jsou dobrá slova," poznamenal Roland. "Ale ještě je jedno špatné slovo, které znamená totéž. A to zní posedlost."

- Je to zvláštní.. Lezeme z kůže, abychom ta "slova", ty vlastnosti měli - a když máme sílu, stejně zbývá vůle.. Když máme vůli, nezbývá síla.. A nebo máme vůli i sílu - ale chybí odhodlání.. A přitom stačí spadnout do posedlosti, najít si závislost a jít za ní - a je v nás všechno.. Jenže s tím.. I dost nežádoucího..

Já jsem v polovině Dvou věží od Tolkiena a už se taky začínám bát konce, ikdyž je ještě docela daleko - pokaždé si s tou myšlenkou vybavím tebe a jednu tvou báseň.. ("S poslední stránkou - umírám")

Různými způsoby vlastně umíráme denně..
A stejně žijeme dál.. Smrt má tolik podob.

Zbývá se zaklapnout vazbu, povzdechnout si, oklepat se.. A hledat dál.
Hledej dveře.
Já hledám živé stromy..

4 Sense Sense | 18. května 2011 v 19:41 | Reagovat

[2]: Jo. Leží mi tu na stole a možná je dobře, že nemám teď tolik času se do nich pustit. Trochu vystřízlivým nejdřív :)

[3]: Nejhorší na dobrých knížkách je, že se většinou dobře čtou a většinou úplně potopí. Pak člověk musí číst dál a dál, i když nechce, aby to skončilo..
Umíráme, žijeme, jsme..
Čas všechno odnese. Zmírní bolest. Stále se ohlížím za sebe a čekám, až je spatřím. Nebo stromy. Nebo, že mi zašeptá vítr a já za ním půjdu - ke štěstí.

5 Destiny Destiny | Web | 18. května 2011 v 21:10 | Reagovat

Kniha, kterou si chci jednou přečíst. :D

6 g-decay g-decay | Web | 23. května 2011 v 11:55 | Reagovat

naprosto s tebou souhlasím...i kdyžb já mám od Kinga nejraděši Misery[1]:

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 1. června 2011 v 1:19 | Reagovat

Úžasná knížka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama