Světlo 16

17. března 2011 v 20:00 | Sense |  Světlo
16
A viděl jsem, že se její oči barví tmou.
Viděl jsem. A viděl jsem je, jak se třásly napětím. A cítil jsem jejich chtíč. Tak silný a spalující. A byly tu ony. A byl tu tlukot. A pohledy, co jsem cítil na zádech.
"T?"
A náhle mě naplnila radost. Podivil jsem se jí. Podíval se na ní. Na tu radost. Pohlédl jí do očí. Jako bych se chtěl zeptat, zda tu je. A pak jsem se začal smát. A oni se smáli se mnou. A ona se snad smála taky. Uvězněná mezi Myšlenkami. Nevím, zda byla s labutí. Nevím, zda byla. A Myšlenky. Začaly křičet.
A tlukot tu byl. Pulsoval. A my se smáli. Smáli jsme se.
Úder srdce světa.
A mračna.
Šedá dusivá mračna.
Ta mračna se roztáhla…

Labuť letěla. Viděla pod sebou svět. Máchla bělostnými křídly. Do peří jí pařilo letní slunce. Zapadalo. Letěla do nebe. S větrem v zádech. A byla svobodná. Pod sebou měla řeku. Měla pod sebou vodu. Zemi. A vedle sebe vzduch. A tam někde dole žili lidé své běžné životy. A ona tady nahoře na ně hleděla.
Ona se vznesla do nebe.
Ona kroužila ve světle usínajícího slunce.
Ona byla svobodná.
A ona. Ta bílá labuť na celé širém kulatém světě, kde lidé chodili po zemi a věřili ve Světlo. Ona byla pravá.
 


Komentáře

1 Long Long | 17. března 2011 v 22:06 | Reagovat

Chtěla bych ji spatřit..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama