Světlo 15

15. března 2011 v 20:00 | Sense |  Světlo
15
Bylo to jako chvění.
Jako chvění v duši.
Pobízení ducha.
Zvláštní pocit.
A když jsem se zvedla, šli za mnou. Nemusela jsem jim nic říkat. Nemusela jsem jim nic naznačovat. Šli. Šli jsme. Ven. Pod oblohu. Pod ta šedá mračna, která už tisíce věků nepropustila žádné světlo. Ani paprsek, který by pohladil po tváři.
Šli jsme a měli pocit, že se celý svět třepotá. Jakoby byl svět motýlími křídly. Byl. Možná byl.
Po boku jsem cítila přátele. A před sebou celý svět. Celý širý svět. A ten svět. Ten svět věděl, že se něco stane. A měl pravdu.
A byl tu tlukot dvaceti šesti srdcí. A ta nezakolísala, když spatřila armádu Myšlenek. Všech Myšlenek, které jako jediné zbyly po lidech. Mrtvá schránka věků. Ty Myšlenky nás mohly ovládnout. Byly to paraziti. Hledaly tělo. Zbyly tu po lidech, kteří odešli, protože přestali věřit ve Světlo. Ale tohle měl být jejich konec. Protože Světlo se mělo zase ukázat. Všichni jsme to cítili. Měl to být jejich konec. Svět se třepotal. Svět tančil a tlukot plnil naše uši a naše duše a celý svět.
A Myšlenky úpěly. A my je slyšeli. A my slyšeli.
A pak. Pak se na nás vrhly. A naše srdce tloukla. A ony byly prázdné. Tak nelidské. Takové lži.
A já pak náhle cítila něco jako.
A ona mě volala.
Volala mě zpátky.
A já měla pocit.
A já měla pocit.
Že musím všechno.
Že musím být ještě.
A pak..
A pak.
 


Komentáře

1 Krejdom Krejdom | Web | 15. března 2011 v 20:26 | Reagovat

Zní to jako rok 2012. :) Hezké, čtivé.

2 Miyako Miyako | 15. března 2011 v 20:27 | Reagovat

Naprosto všední věci naprosto nevšedně zachycené. Ve svém každodenním životě jim člověk téměř nevěnuje pozornost, natolik se s nimi Společnost sžila jako s něčím automatickým. Až když se někomu podaří to takovýmhle způsobem zachytit, vyplývá to napovrch plnou silou. Tvrdě, ale pravdivě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama