Světlo 14

13. března 2011 v 20:00 | Sense |  Světlo
Tohle a zbytek je přednastavené, momentálně se totiž nacházím kdesi v Aplách v tom lepším případě, v horším někde, kde je podobná, možná větší zima. Ale dost sýčků! :)

14
Nemusela jsem se ani snažit. Stražit uši jako pes. Naklánět hlavu. Nemusela.
I kdybych neslyšela, viděla bych. A nemusela bych ani napínat zrak. Nemusela.
A i kdybych ani neviděla, cítila bych. Cítila a nemusela bych se ani soustředit. Nemusela.
Bylo to tu. Vznášelo se to ve vzduchu. Plulo to kolem nás. Plulo to kolem Nich. Prostupovalo to svět, bylo to světem. Bylo to něco víc, než co se dá vyjádřit slovy. Ale všichni, kdo to cítili se museli bezděčně smát. Všichni byli náhle prostoupeni radostí. Surovou, ničím nezkalenou radostí. Takovou radostí, po které rostou křídla. Takovou radostí, díky níž zanikají fyzikální zákony.
Jen Ony. Ty myšlenky, kterým teď hrozil zánik, dýchal jim na záda. Zánik, o kterém věděly a nemusely se ohlížet. Jen Ony v duchu vřískaly. Cítily to taky a to bylo to to nejpříšernější, co kdy cítily. A Ony musely bojovat.
Jenže my měli něco víc. Něco víc, než málo. My měli první krok k životu. A Ony to věděly. Ony to věděly, ale co na tom záleželo? My byli tak šťastní. Nevěděli jsme o nebezpečí. To neexistovalo. Ne když tu bylo Světlo.
 


Komentáře

1 Miyako Miyako | 14. března 2011 v 16:49 | Reagovat

wonderful, like always :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama