Světlo 6

24. února 2011 v 18:40 | Sense |  Světlo
6
"T!"
Do místnosti vběhl muž. Začal toho člověka, co vřeštěl utěšovat.
"T, jsi tady. Příteli!"
"On je váš bratr," řekla jsem. Potřebovala jsem mu to říct. Tenhle člověk věděl o světle. Ale neslyšel tlukot. Ani nevěděl, že nějaký tlukot existuje. Proč, proč měli všichni v očích takovou tmu? Vždyť mohli být šťastní, že jsou praví. Ne, jako falešná labuť. Té mi bylo líto.
"Bratr?"
Obrátil se ke mně. Tma v očích mluvila o překvapení. Nečekal mě tu.
"Jsi tady," řekl, jako bych to potřebovala.
"Já vím."
"Kdo jsi?"
"Tvá sestra."
"Ale."
"Cožpak nevíš, že jsme všichni sourozenci? Všichni bychom měli slyšet tlukot srdce a čekat až přijde světlo. A ono přijde. Ono přijde. Je tu, já ho cítím. A ty také, bratříčku. Ale proč neslyšíš tlukot? Je tak hlasitý. Zavolal mě zpátky."
"Zpátky?"
"Létala jsem v západu slunce s divokou labutí. Ale labuť byla falešná. I slunce. Vy jste praví."
Ten druhý muž, bratr, kterého můj druhý bratr oslovil jako T, už nekřičel. A tenhle na mě zíral.
"M?" zavolal slabě.
Do pokoje hned vpadla žena, má sestra a podívala se na mě.
"Je tady," řekla.
"Ano je."
"Kde, kde byla?"
"Byla jsem s labutí," zopakovala jsem. "Labuť byla falešná."
"Ano… Všechno tam je falešné. Našli jsme tě a ty jsi byla tam hluboko. Našli jsme tě venku. Byla jsi blízko našeho domu. Objevila tě N. Jak se jmenuješ?"
"Jak se jmenuji?"
A já zapátrala v paměti a netušila. Netušila, co mám říct a pak mi v mysli vytanulo to písmeno. To písmeno, které patřilo světlu.
"Jsem S."
"S, vítej u nás. Já jsem M, tohle je X a T, T se probral nedávno. Byl hodně hluboko. Bylo to tam hodně temné."
A T hleděl před sebe prázdnýma očima.
"On nevěří ve světlo a neslyší tlukot?"
"Tlukot? O jakém tlukotu to mluvíš, maličká?"
"Copak vy nikdo neslyšíte tlukot srdce?! Sestřičko, bratříčku. Jak můžete žít bez tlukotu srdce."
"Co to říkáš o sestře a bratrovi?" zeptala se M.
"Všichni jsme sourozenci."
"V jaké myšlence asi musela být?" řekl X.
"Mám o ní strach."
"Ale proč, já jsem v pořádku. Největší strach byste měli mít o T. T nevěří ve světlo. Já jsem v pořádku. Vím, že tu někde je. Slyším tlukot srdce a najdu světlo. Proč nejdete hledat se mnou?"
"Pojď si teď lehnout, ano? Přinesu ti jídlo a trochu se prospíš. Ráno bude lépe."
Nechápala jsem to. A pak se mi začaly klížit oči a já měla strach, že jsem se znovu ocitla u falešné labuti. Ale byl to jen sen.
 


Komentáře

1 Long Long | 24. února 2011 v 20:17 | Reagovat

V jaké myšlence asi musela být?

Jak dnes rozeznat faleš od nefalši, když máme na srcích jinovatku..?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama