Světlo 5

23. února 2011 v 18:46 | Sense |  Světlo
5
Otevřela jsem oči ve světě tlukotu srdce a ve světě slunce. A ten svět byl pravý. Nebyl falešný jako svět mé labuti. Ten svět byl pravý. Ale ten svět byl ošklivý. A jestli mě volalo světlo, nikde jsem ho neviděla. Mohla jsem v něj věřit. Věděla jsem, že tu někde je, že čeká až se spojí s tlukotem. Ale zatím zůstalo očím skryté. Byl tu jen ten tlukot srdce. Bez něj bych byla ztracená. Tenhle svět byl pravý. Ale špatný. Tak špatný.
A ležela jsem na špinavé zaprášené posteli přikryta šedou dekou a naproti mně byla další postel a na ní seděl muž a hleděl před sebe. V očích měl tmu. Nevěděl o světlu. A nevěděl ani o tlukotu srdce. Byl pravý. Nebyl falešný jako labuť. Ale měl strach. A na sobě měl vrstvu zoufalství.
"A to všechno.
Mrak.
Černej mrak.
Špatnej mrak.
A jejich zuby.
A tesáky a drápy.
A špatnej mrak.
Oni ho budou uctívat.
Obracej k němu tváře.
A špinavý obličeje.
A uctívaj ten šedej mrak.
Věřej v něj.
Oni jsou ten mrak.
Tma.
Šedej mrak.
To všechno."
Mluvil tak, jakoby své světlo ztratil. Cítila jsem, že mu chybí. Mě také chybělo. Ale o tlukotu ani nevěděl. Jak to, že nevěděl o tlukotu?
"Špatný mrak, pane? Kdo uctívá špatný mrak? Proč nečekají na světlo? Proč ho nevidí. A pane, vy neslyšíte tlukot srdce? Pane, poslouchejte. On je tady."
A on otevřel ústa, jakoby se chtěl bránit. A pak začal vřískat. A křičel tak jakoby jeho světlo nikdy neexistovalo. A křičel tak, jakoby si přál zemřít. A já se bála. Bála jsem se.
 


Komentáře

1 Long Long | 23. února 2011 v 18:48 | Reagovat

"V očích měl tmu. Nevěděl o světlu. A nevěděl ani o tlukotu srdce. Byl pravý. Nebyl falešný jako labuť. Ale měl strach. A na sobě měl vrstvu zoufalství."

Taky.. Taky bych měla strach..

2 Jaen Jaen | 23. února 2011 v 22:28 | Reagovat

Ztrátit víru ve světlo a v tlukot srdce..Taky bych vřískala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama