V neděli je pátek

5. prosince 2010 v 16:35 | Sense |  Vřískot
Už zase svět usíná
a lampy září do noci.
A já čekám,
kdy otevřít oči
a konečně se probudit.
Uvízla jsem mezi spánkem
a bděním.
Chce se mi spát.
Nemůžu.
Chtěla bych bdít.
Na to se nevzmůžu.
I kdyby, ta síla už neexistuje.
Schovala se pod linoleum,
které ve svém pokoji nenajdu.
Mohla bych jít ven a hledat,
ale klika je těžká a peřiny hřejí.
Je totiž hrozně těžké
dojít si pro vůli
a sílu cokoliv dělat.
Být.
Peřiny hřejí
a na zemi vločky z papíru
se smějí, mi smějí.
Svět studí a mě je horko.
A za okny svět usíná.
Mě napadá,
že bych se už mohla probudit
A jít žít.
Ale lino…lino je daleko.
 


Komentáře

1 Long Long | 5. prosince 2010 v 21:32 | Reagovat

"Uvízla jsem mezi spánkem
a bděním.
Chce se mi spát.
Nemůžu.
Chtěla bych bdít.
Na to se nevzmůžu."

"Je totiž hrozně těžké
dojít si pro vůli
a sílu cokoliv dělat."

2 Bella Bella | Web | 6. prosince 2010 v 17:01 | Reagovat

"Uvízla jsem mezi spánkem
a bděním."

"Je totiž hrozně těžké
dojít si pro vůli
a sílu cokoliv dělat."

Plné protikladů a takovyý ten styl..nevím, jak se mu říká..Ehm :D

Ehm, koukám, že se mi líbí totéž, co Long :D

3 Janča Janča | 28. prosince 2010 v 21:06 | Reagovat

"Je totiž hrozně těžké
dojít si pro vůli
a sílu cokoliv dělat."
Ano vím, že to už přede mnou ostatní zmínili, ale toto se mi líbilo nejvíc. Někdy člověku ta vůle a síla chybí a špatně se pak nachází.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama