Pohledy do polštáře

23. prosince 2010 v 11:27 | Sense |  Vřískot
Dlouhá éra vypisování. Něco starého, něco nového. Konkrétního i nekonkrétního.


Podzim

Osamělost, když se ocitám v davu?
A bloumání na prázdno.
A pak okamžik trvající jako pád slzy na zem.
Z hluboka dýchat život.
A pak zase spát.
Je tohle podzim?
Žít jen pro pohled z okna na siluetu hradu v pozadí divokých barevných stromů.
Je tohle podzim?
Plná slov a přesto tak prázdná a mrtvá a k smrti vyčerpaná nicneděláním.
Je tohle podzim?
Dotknout se prstem plamínku.
A je to život?


Z poznámek v mobilu

A cíl pochopení je utopení pochybnosti.

Stál, stál svět sám u svého konce.

Pij, má drahá! Číši jedu - k obědu.

V dením bdění nám zůstává jen snění.

Brodíme se po pás asfaltem.

Zítřky neexistujou.


Hory

Jako hledat po večerech za okny Lunu a říkat si, že pohled na ní mě naplní. A pak jí spatřit a hodiny čekat na to pitomý osvícení - co není!
Vyzvracet pocity na papír a spláchnout vám je do chřtánu.
A snít a čekat na sny odpovědi.
A žít jen tak na půl ucha.
Stále věřit, že jsem jen pesimista.
A hledat ráno růžový obláčky.
Nevinit ostatní za svý vysoký nároky.
Ale hlavně nevinit sebe - od plivání do ksichtu jsou tu jiný.
Padají skály jako domečky z karet. A nezbývá než opřít se o vzduch.

Protože všechno je to jen sen,
co se sní z nudy,
cestou autem.
Protože nic z toho nikdy neexistovalo,
nikdy nebude.
Bylo toho tolik v prázdném pohledu dopředu.
Za víčky vířící mlha.
V oblacích se topící svět.
Bylo toho tolik
a tak málo.
A pak bylo všechno zpátky.
A zjištění.
A procitnutí
z oparu mlhy pod horami.
 


Komentáře

1 Bella Bella | Web | 23. prosince 2010 v 11:43 | Reagovat

Wow..

"Je tohle podzim?
Dotknout se prstem plamínku.
A je to život?"

"Stál, stál svět sám u svého konce."

"Protože všechno je to jen sen,
co se sní z nudy,
cestou autem.
Protože nic z toho nikdy neexistovalo,
nikdy nebude."

"Bylo toho tolik
a tak málo.
A pak bylo všechno zpátky."

Hory - je to jak písnička.. Trochu mi to připomíná Landu.. Ten začátek - možnái Krchovského..

2 14laura 14laura | Web | 23. prosince 2010 v 11:44 | Reagovat

MOc moc pěkný článek, mám takoví ráda:)

3 Long Long | 23. prosince 2010 v 13:17 | Reagovat

"Osamělost, když se ocitám v davu?"+

"A pak okamžik trvající jako pád slzy na zem.
Z hluboka dýchat život."

"Dotknout se prstem plamínku.
A je to život?"

"Zítřky neexistujou."

"Stále věřit, že jsem jen pesimista.
A hledat ráno růžový obláčky." - tohle mě oslovilo asi nejvíc..

"Nevinit ostatní za svý vysoký nároky.
Ale hlavně nevinit sebe - od plivání do ksichtu jsou tu jiný." Nevinit ostatní za své vysoké nároky - kapitola.. A hlavně.. nevinit sebe..

"A nezbývá než opřít se o vzduch." - zjistila jsem, že je povzbudivější, když se on měkce či silněji opře o nás - a podpíráme se navzájem..
Nic není horšího než bezvětří..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama