Mrtvola se zvedá

15. prosince 2010 v 18:05 | Sense |  Ze života snílka
Je mi blbě. :D
Přejde to, už teď je to lepší, ale to kvůli tomu, že jsem se na to vykašlala a vzala si prášek. Přitom jsem dnešní den fakt potřebovala! Na místo toho jenom ležím, čtu knížku ze včerejšího lovu v knihovně a chvíli jsem spala. To se mi klížily oči a mě pomalu napadalo, že bych se fakt měla pustit do vyrábění těch věcí, které jsem tolik do pátku potřebovala vyrobit a taky se učit na biologii, ze který mě dneska samozřejmě zkoušela a já neuměla ani ťuk. Jenže jsem v sobě neměla ani špetičku síly. A tak jsem byla zase někde mezi spánkem a bděním a jistá moje část pozorovala, jak se za oknem stmívá (a sněží) a když se setmělo, řekla jsem si, že už musí být po čtvrté a že jsem byla hodinu a půl mimo. Tak jsem se donutila vstát a uvařit si další černej čaj.
Pak přišla fáze, kdy mě nebavilo čtení a nemohla jsem znovu usnout, i když jsem chtěla. Tak něco málo polknout a prášek.  Je mi líp.
Ale tenhle den se dá úplně vyškrtnout. Nestíhám dárky. Mám všechno vymyšlené, ale nemám čas to udělat. Ale i tak se těším na Vánoce. Nikdo mi ten můj malý obláček naděje neodfoukne. Před Vánoci jsou hory a hory znamenají lyžování (a o tři dny kratší škola). A pak budu mít dva dny a to příjemné čekání a ta atmosféra, která tu kdysi, když jsem byla malá, byla. Když jsem byla malá, měla jsem hrozně ráda Vánoce a to jak jsme se vídali s babičkou a bratrancem a sestřenkou a většinou skončili u hraní si na lvi nebo něco podobného. Teď si hraju leda na krvežíznivce a čím dál víc mi připadá, že to není jenom hra a ve škole mám chuť trhat hlavy. Kromě pár světlých vyjímek (které většinou nejsou ve škole) mě to opravdu ubíjí.
V poslední době jsem psala asi dvě větší slohovky do školy. Jedna byla o mimozemské restauraci v Praze (ten název tak napovídá obsahu), někam jsem tam měla šoupnout metafory. Učitelka nám to zatím nedala, ale prý jí tam něco zarazilo, něco nepochopila a mě to vůbec nevadí. Ráda si najdu důvod, proč na ní nadávat.
Až mi bude dobře, tak uteču. Vezmu si sebou meč a tisíc vrstev oblečení (je mi pořád zima) a půjdu daleko, daleko, daleko - od ufonů, od školy od všech věcí, co mě tak rozčilujou a dojdu do nějaký jiný země, fantasy světa...
Jestli jsem chtěla ještě něco říct, pak jsem to zapoměla. To se mi taky stává často. Včera jsem si asi v deset vzpomněla, že musim dodělat seminárku do Osiny - téma Seberealizace. Hrozně otravná věc.
Tečka.
 


Komentáře

1 Bella Bella | Web | 15. prosince 2010 v 18:42 | Reagovat

Dobře napsaný článek :D S takovým jakýmsi cynismem po povrchem, co v sobě cítím poslední dobou..

2 Long Long | 15. prosince 2010 v 19:20 | Reagovat

Ony i ty dny plné jakési "otupělosti", "lenivosti" a popíjení černého čaje v teple domova mají taky něco do sebe.. :)
Vléváš mi do žil naději poklidných Vánoce.. Díky.. :)
Až ti bude dobře, vezmi si meč a uteč..
Nezapomeň se vrátit, počkáme tu na tebe.. .)

3 Sense Sense | 15. prosince 2010 v 20:08 | Reagovat

[1]: To bych mohla češtinářce navrhnout: Napsat cynický článek :D Nebylo to v plánu. Chci být optimista (uhm:D)

[2]: Když já fakt umírala :D. To jsem ráda. Asi se za těch pár dní (!) zklamu, ale to nevadí :). Vrátím se doufám v celku a už ne tak otravná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama