Dost naivně

11. prosince 2010 v 13:04 | Sense |  Poetické záblesky
V zimě se hvězdy mění
ve vločky.

K Vánocům bych si přála
zase věřit v pohádky.

Z náhlého popudu chtěla ryba
křídla.

A pak se nekuřákovi stane znakem útočiště
cigaretový kouř.

Pohledy z nebe na zemi
naplňují štěstím.

Odvaha zraněné duše
- poslední nádech.

(S cvoky se dá jednat jedině tak,
že je ignorujete.

Když nesežereš svět,
svět sežere tebe.

- Stephen King)

Už je to dávno, co jsme prožívali,
chvilky štěstí strávené s vymyšlenými druhy.
...Long, pamatuješ? Není to náhodou tvoje věta?

Pod rouškou ranní můj špatný pocit
- procit.


 


Komentáře

1 Long Long | 11. prosince 2010 v 13:56 | Reagovat

"V zimě se hvězdy mění
ve vločky.

K Vánocům bych si přála
zase věřit v pohádky.

Z náhlého popudu chtěla ryba
křídla." - tohle je tak čisté.. nevinné... naivní? Možná.. Ale je to krásné.. - naivitu potřebujeme k životu..

Má věta..? Je mi povědomá, ale.. nevím.. Možná společná myšlenka (jedna z tolika)..

2 Bella Bella | Web | 11. prosince 2010 v 14:04 | Reagovat

První tři a poslední dvě.. Krásné věty.. Jak říká Long.. :)

3 Sense Sense | 11. prosince 2010 v 19:05 | Reagovat

Takový Vánoční :)
děkuju

[1]: Právě nevím.

4 Walentine Walentine | Web | 23. prosince 2010 v 12:24 | Reagovat

Ty první myšlenky jsou vážně nádherné. : )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama