Výborně Thomasi!

24. října 2010 v 9:29 | Sense |  Povídky
To je tak, když vstanete v sedm v neděli, půl hodiny si vypisujete informatiku a hudební nauku a užíváte si to ticho v bytě a šedé ještě nerozjasněné ráno. Zapálíte si svíčku, uděláte si čaj, navlíknete se do teplých ponožek a svetru, zasednete k počítači a pustíte si hudbu a připadáte si jako ti spisovatelé, kteří jsou uprostřed noci vzhůru, aby vykopali z hlubin vědomí příběh. A začnete sami kopat něco o dvě stě procent horšího, šíleného a nesmyslného. Poslední dobou se nějak zaměřuju na vztek, všimli jste si?


Roger seděl v zaprášené místnosti a hleděl kamsi před sebe zvláštním nepřítomným pohledem. Jeho oči však mrkaly. Vypadal jako fascinován krabicí, která ležela na zemi v prachu a kolem ní se válel stoh černě popsaných papírů. Zíral na ní. Vpíjel se do ní očima. Propojení bylo skoro hmatatelné. Veškerým svým tělem se upínal na krabici. Svýma očima, jakoby ji chtěl ovládnout. Rychlý dech, pot na čele, ruce zatnuté v pěst. A síla soustředění. Propojení jeho s krabicí. Ale co od ní chtěl? Prach na rozházených papírech se zachvěl. Roger zavřel oči. Krabice vybouchla. Žmolky kartonu se rozletěly po místnosti.
"Výborně Thomasi!"
Slova se ozvala za Rogerem, kterému se náhle nesmírně ulevilo, spadla z něj tíha světa. Ale při těchto slovech se zachvěl a znovu zatnul pěsti.
"To bylo skvělé!"
"Ale já byl první!" ozval se Roger s chvějícím se hlasem. Vstal, čelem k muži za ním, který právě nadšeně potřásal rukou chlapci v druhém rohu místnosti.
"Já byl první."
"Promiň Rogere, nekoukal jsem, ale jsem přesvědčen, že Thomas byl první."


            Příbory byly letícími šipkami. Točily se v působivé spirále dokola, předváděly vzdušné přemety, plavaly ve vzduchu, vířily vzduch v dokonalém souznění se svými společníky. Vidličky, nože, lžíce, lžičky. Vypadaly jakoby je snad strhnul silný vítr. Jakoby se ocitly ve větrném víru. Ale byly opět v šedé prašné místnosti. Tančily před zraky zaprášených stěn, krabic a rozházených papírů. Roger stál, plně soustředěn na svou práci. A pak zavřel oči. Příbory vybuchly. Rozletěly se na tisíc kovových úlomků. A pak se začaly formovat v něco úplně jiného. Sformovaly se do podoby jakési dlouhé tyče a pak do sebe začaly stékat. Tavený kov.
            Na šedou zem dopadl meč.
            "Joe!" zvolal Roger opírajíc se o zeď.
            "Počkej Rogere, pojď se podívat, co se povedlo Thomasovi. To je paráda. Výborně Thomasi!"


            "Bude to Thomas."
            "Nečekaně."
            "Rogere nech toho! Je prostě lepší, přiznej si to."
            "Jasně."
            "Nech toho tónu."
            "Jakýho tónu? Myslíš toho prosícího o spravedlnost?"
            "Tohle je spravedlivé."
            Roger vstal, plivl na nemocniční podlahu a odešel.


            "Tak si to přiznej Rogere! Nemáš na mě. Vždycky si byl druhej, tak mě teď prostě poslouchej! Budeš poslouchat, jinak umřem, rozumíš co říkám, umřem!"
            "Že na tebe nemám?" zeptal se Roger.
            "Přesně tak."
            "Tak já na tebe nemám."
            A Roger upřel oči přímo do těch Thomasových.
            "Co to děláš, Rogere, o co se to snažíš. Přestaň, já nemůžu…"
            Zírání do očí a slabý úsměv na rtech.
            "Dost! Dost! Tak dobře, dobře, budeš to tu vést, rozumíš, budeš. Jen mě prosímtě…Sakra to bolí!"
            "Neříkej mi, co mám dělat, už mi to nikdy neříkej!"
            "Neřeknu, slibuju. Dodržím slib. Au!"
            "Já vím, že dodržíš."
            Úsměv.
            "Rogere!"
            "Rogere!"
            "Rogere!"
            Rogere, ty to dokážeš.
            A Roger zavřel oči.
 


Komentáře

1 miss.PerlanQa miss.PerlanQa | Web | 24. října 2010 v 9:30 | Reagovat

Ahoj pozri sa sem : http://blbostka.blog.cz/0903/pokus-o-rekord

možeš vyhrať diplom a menovku a mne tym pomozes .. prosim zapoj sa :) dakujem za ochotu

2 Sense Sense | 24. října 2010 v 9:32 | Reagovat

[1]: Za ochotu? Pravda, asi budu ochotná zakroutit krkem. Slyšíte to? Ďábelský smích! :D (částečně proto, že se mi povedlo napsat velké Ď)

3 Lolli* Lolli* | Web | 24. října 2010 v 9:37 | Reagovat
4 Sense Sense | 24. října 2010 v 9:46 | Reagovat

[3]: Koukni se na druhý komentář Lolli a věs, že s tebou to bude ještě horší.

5 Hauvínek Hauvínek | Web | 24. října 2010 v 9:52 | Reagovat

[4]: zakázala bych komentáře tohoto typu! (první a třetí)

6 Long Long | 24. října 2010 v 12:37 | Reagovat

Ten konec jsem si přečetla dvakrát, než mi to došlo, em.. No, moc jsem toho dneska nenaspala, to víš :D :)
Nahromaděný vztek zmůže hodně..

("Mwhah" *sahá po kudle na blogové spamerky s rekordy a soutěžemi*)

7 Sense Sense | 24. října 2010 v 16:57 | Reagovat

[5]: Já se spíš směju jejich originalitě:D

[6]: :D To je ale autorova chyba, že se nestydí psát takhle nesrozumitelně! :D
Já bych to udělala zajímavější: "Vyberte si způsob smrti." (Jako v Palermu)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama